V okrese Vyškov se nachází obec Nížkovice, jež je domovem malé Anetky a jejích rodičů - paní Ludmily a pana Karla. Letos v říjnu Anetka oslaví své třetí narozeniny. Usměvavá a zvídavá holčička si toho i přes svůj útlý věk zažila mnoho - v srpnu loňského roku jí totiž lékaři z brněnské Fakultní nemocnice diagnostikovali zhoubný a ojedinělý typ nádorového onemocnění - atypický teratoidní rhabdoidní tumor. Jedná se o karcinom mozku a míchy vyskytující se zpravidla u dětí. Bývá umístěn v zadní jámě lební a jeho četnost v populaci je velmi nízká - potýkají se s ním tři děti z milionu.

„Anetka byla naše vysněné děťátko. Dlouho jsme se o dítě snažili, ale kvůli mé nemoci se nám nedařilo. Naštěstí jsme potkali úžasné doktory, kteří nám pomohli, a já k 30. narozeninám dostala nejkrásnější dárek. O to horší pro nás byl 4. srpen 2020, kdy se nám převrátil život vzhůru nohama. Člověk si nikdy moc nechce připustit, že by se mu mohlo přihodit něco vážného, a tak to bylo i u nás. Ale Anetka začala během posledních červencových dní špatně chodit, a často padala. Oči jsme před tím zavírat nemohli, a tak jsme neváhali a navštívili pediatra. Po prohlídce hned následovala kontrola na neurologii a pak už to jelo - vyšetření střídalo vyšetření a diagnóza na sebe nenechala dlouho čekat,“ začíná vyprávět paní Ludmila. Při takové diagnóze není radno cokoliv podceňovat, lékaři z brněnské nemocnice to dobře věděli, neváhali a dva dny po stanovení diagnózy už byla Anetka na sále. Podstoupila náročnou operaci, při níž jí byla odstraněna menší část nádoru. Následně, až do poloviny února letošního roku, probíhala chemoterapeutická léčba a paní Ludmila tak byla s Anetkou často hospitalizována. Chemoterapeutickou léčbu v březnu vystřídal experimentální lék z USA.

Kromě karcinomu nyní bojuje Anetka také s pohybem, jak už napovídají první slova paní Ludmily. „Anetka byla před operací šikovná, zvídavá, aktivní holčička. Ale jelikož po zákroku téměř 10 dní jen ležela a během chemoterapií měla problém s brněním nožiček, museli jsme se učit vše od znova - sed, lezení, stání i chůzi. Na domácí cvičení jsme časem začali být krátcí, a proto jsme se uchýlili ke specializovaným neurorehabilitacím,“ vysvětluje Anetčiny zdravotní komplikace paní Ludmila.

Přes veškeré snahy rodiny i lékařů byl Anetčin nádor i po operaci stále veliký. S rozměry tři krát čtyři centimetry nebyly prognózy do budoucna dvakrát pozitivní. A tak se Anetčini rodiče rozhodli vsadit všechno na jednu kartu a karcinom odebrat úplně. V polovině dubna Anetka nastoupila do Fakultní nemocnice Olomouc, kde nejprve podstoupila testy, aby lékaři zjistili, zda je na zákrok připravená, a hned druhý den už se konaly veškeré potřebné přípravy před samotným zákrokem. „Ve čtvrtek po obědě lékaři uvedli Anetku do umělého spánku, aby provedli zákrok, během kterého zajistili přístupy do žil a měli z toho pohledu podchycenou přípravu na operaci. Anetka byla v umělém spánku do pátečního rána, kdy ji odvezli na sál, aby odstranili tolik nádoru, kolik půjde. Čtvrtek a pátek byl plný strachu, slz a nejistoty, ale nakonec se dostavila úleva a slzy štěstí,“ vzpomíná paní Ludmila. Anetka byla během zákroku stabilní a lékařům se nakonec podařilo odebrat 90 % nádoru.

V půli června byla Anetka na plánované kontrolní magnetické rezonanci. Od pooperačního stavu bohužel karcinom zase o něco povyrostl. Pravděpodobně to bylo způsobeno vysazením experimentálního léku, jež Anetka musela kvůli komplikacím přestat užívat. Ona ani její rodiče se však nevzdávají a společně se snaží se závažným onemocněním zápolit, seč jim síly stačí.

Od začátku léčby rodinu podporují i Dobří andělé. „Andělské příspěvky využíváme na rehabilitace a zdravotnické pomůcky. Díky moc za pomoc. Díky vám, Dobří andělé, máme menší finanční starosti. Často jsme si mysleli, že boj s nemocí nevydržíme, ale síla, úsměv a trpělivost naší dcerky nám ukazuje, že spolu zvládneme cokoliv. Ještě jednou moc děkujeme. Je úžasné, kolik lidí s otevřeným srdcem se spojí a věnuje finanční prostředky do tak úžasného projektu, jakým Dobrý anděl je. Tato doba byla složitá pro všechny, ale díky Dobrým andělům pro nás byla o něco jednodušší,“ uzavírá vyprávění paní Ludmila.