Jedenáctiletá Adélka žije se svými rodiči a starší sestrou Eliškou ve východních Čechách. Na první pohled usměvavá holčička to ale v životě nemá snadné. Potýká se s epilepsií, opožděným psychomotorickým vývojem a oční vadou. Na její cestě k plnohodnotnějšímu životu jí velmi pomáhá i delfinoterapie. I když ji Adélka v současné situaci nemohla kvůli koronavirovým opatřením absolvovat, protože je nabízena pouze v zahraničí, rodina doufá, že by na ni mohli na podzim opět odjet. O této neobvyklé, ale přínosné terapii, i o dalších věcech jsme si povídali s paní Evou, Adélčinou maminkou.

Paní Evo, jak se Adélčino onemocnění projevuje?

Adélka vývojově odpovídá dvouletému dítěti, řekne pouze pár slov a ujde menší stovky metrů. Na procházky a delší cesty musí mít kočárek. Sama se nenají ani neustrojí, na noc a delší cesty má plínky. Také potřebuje pomoci s hygienou.

Jak to ovlivňuje život vaší rodiny?

Adélka nemá ráda hluk a davy lidí, takže třeba do zoo, na pouť a na větší akce nechodíme. Tím pádem máme vyšší nároky na plánování volného času. Po každém epileptickém záchvatu, nebo když onemocní například běžným nachlazením, je vždy několik dní hodně unavená. Ani se neposadí, jenom leží.

Adélce pomáhají různé terapie. Mezi ty nejúčinnější patří delfinoterapie. Jak jste se o ní dozvěděli?

Úplnou náhodou jsme se v rehabilitačním centru v Piešťanech seznámili s rodinou, která tam už delší dobu jezdí. Pomohli nám naplánovat cestu a zajistit vše potřebné.

Paní Evo, říkáte, že vám zmiňovaná rodina pomohla zajistit vše nezbytné. Prozradila byste nám, prosím, co všechno je před delfinoterapií třeba zařídit? Kam jste na ni jeli?

Při zařizování nejde ani tolik o nějakou přípravu přímo na delfinoterapii, jako spíše o ostatní záležitosti s terapií spojené, které by jinak bylo složité zajistit. Na terapii jezdíme na Ukrajinu a ani já ani manžel neovládáme jazyk, takže veškeré domlouvání na místě by pro nás bylo velmi složité. Naši známí nám tedy pomohli s ubytováním a vůbec s domluvou s terapeuty, abychom věděli, jak to všechno bude probíhat. Také nám poradili, jak Adélce sehnat asistenta do letadla. S dcerou jsme totiž nikdy předtím letadlem sami neletěli, a protože nemá ráda neznámá rušná místa a hodně lidí, nebyla by cesta bez pomoci úplně snadná.

Popište nám, prosím, jak taková terapie probíhá a v čem tkví její pozitivní vliv.

Adélka měla každý den půlhodinové terapie s delfínem a terapeutem. Delfíny si hladila, házela jim rybky, plavala s nimi i přímo na nich. Byla potom tak unavená, že si musela jít zdřímnout. Delfíni na ni působí uklidňujícím dojmem. Za normálních okolností Adélce vadí již zmiňovaná rušná místa například obchody nebo restaurace. Na stres, který jí způsobují, reaguje brekem. Po terapii jako by z ní tento stres opadnul - můžeme jít na jídlo a Adélka vše v klidu zvládne, dokonce včetně čekání, které ji za normálních okolností také znervózňuje. To samé s procházkami – můžeme být venku a i když je kolem mnoho lidí, dcerka v klidu sedí a dívá se po okolí.

Venku to má obecně hodně ráda, určitě více než v uzavřených prostorech. Dokonce ani doma dřív moc dlouho nevydržela, byla nervózní. Díky delfinoterapii se to změnilo, nyní si i sama vydrží hrát v pokojíčku. Po devíti letech tam dokonce zvládla sama spát. Terapie Adélku navíc rozmluvila, díky ní udělala v této oblasti velké pokroky.

Delfíni nejsou jediná zvířátka, která Adélce pomáhají. Na doporučení paní neuroložky jste dcerce pořídili pejska – jak s ním Adélka vychází? V čem je pro ni přínosem?

Ano, pořídili jsme maltézáčka Betynku. I přes počáteční nezájem si Adélka na nového člena rodiny postupně zvyká. Betynka dceři pomáhá s rozvojem jemné motoriky, kterou nemá příliš osvojenou - Adélka jí dává piškotky, hází míčky. Když ji drží na vodítku, pomáhá jí to udržovat rovnováhu, učí se vyrovnávat. A mimo jiné se také učí s pejskem dělit o své hračky a hladit jej, což je veliký pokrok, protože předtím se Adélka na zvířata bála sáhnout. Myslím, že je to zásluha jak delfínů, tak Betynky. Byl to dobrý nápad, pořídit pejska.

Adélka dochází do speciální školy, jak se jí tam líbí?

Adélka chodí do školy moc ráda. Ráno si vezme batůžek se svačinou a s úsměvem vyrazí. Se svými spolužáky se zná už od školky, mají moc hodnou a šikovnou paní učitelku a tety asistentky. Ve škole má rehabilitaci, logopedii, ergoterapii i canisterapii. Také chodí plavat, jezdí na koni a na výlety. Do školy se vždycky moc těší.

Již téměř tři roky vás podporují Dobří andělé, s čím vám jejich příspěvky nejvíce pomáhají?

Příspěvky od Dobrých andělů nám kromě běžných výdajů pomáhají s financováním delfinoterapie a dalších rehabilitací. Snažíme se pravidelně jezdit do neurorehabilitačního centra na Slovensko. Adélka to tam má moc ráda, a i přes náročnost terapií se vždy těší na další. Pomáhají nám tam převážně s chůzí, zejména pak udržováním rovnováhy, a také je tam vynikající logopedie. Před rehabilitacemi se Adélka například nedokázala postavit bez opory, po čtrnáctidenním cvičení to zvládla sama v prostoru. Pokroky registrujeme po každém návratu. Normálně tam jezdíváme dvakrát ročně, letos jsme ale nakonec nebyli ani jednou, situace nám to nedovolila. Snad budou okolnosti brzy příznivější a my tam budeme moci vyrazit…

Je něco, co byste chtěla Dobrým andělům vzkázat?

Dobrým andělům bych chtěla jménem celé naší rodiny poděkovat. Moc si vašich příspěvků vážíme a používáme je výhradně ke zlepšení Adélčina stavu. Adélka dělá pokroky i díky vám. Děkujeme všem!

Děkujeme za rozhovor.