V Plzni žije čtyřčlenná rodina manželů Ivany a Petra, kteří společnými silami vychovávají své dvě dcerky – pětiletou Magdalenku a tříletou Ninu. Mladší z holčiček byla před rokem diagnostikována lymfoblastická leukémie. A ačkoliv to nebyla první komplikace, s níž se musela rodina vyrovnat, život se jim obrátil vzhůru nohama.

Nina se od narození potýkala s pomalejším vývojem. Rodiče o ni měli starost, a tak s ní od prvního roku jejího života docházeli na neurologii na pravidelné kontroly. A právě tyto kontroly sehrály v odhalení vážného dětského onemocnění velkou roli. „Ninuščiny psychomotorické dovednosti se nelepšily, a tak nás paní doktorka pro jistotu poslala na magnetickou rezonanci na vyšetření mozku. Když jsme na smluvený termín dorazili do nemocnice, k vyšetření málem ani nedošlo. Místní lékařka si totiž všimla Ninuščiných nezhojených modřin, fialových kruhů pod očima a teček na nohou a bez prodlení nás poslala na krevní testy. Po několika minutách vyšla příčina oněch podlitin najevo - Nina má leukémii. Do té doby jsme měli o Ninušku obavy kvůli jejímu opožděnému vývoji - jak to bylo pošetilé. Tyto obavy vystřídal zcela nový pocit - neovladatelný strach o její život,“ začíná své vyprávění paní Ivana.

Týden po zjištění diagnózy byla zahájena léčba. „S Ninuškou nás hospitalizovali a okamžitě začala intenzivní léčba, jež nakonec trvala osm měsíců. Nejhorší byly první dva měsíce. Kvůli bující pandemii za námi totiž nesměly chodit návštěvy, a my jsme tak zůstaly odtržené od tatínka a Magdalenky,“ vypráví paní Ivana. Situace nebyla jednoduchá ani pro jednu z holčiček, Magdalenka těžce snášela odloučení od maminky a Nina si nemohla zvyknout na nemocniční prostředí. „Naštěstí se pandemická situace po nějaké době zlepšila a začali nás, vždy na pár dnů, pouštět domů,“ vzpomíná paní Ivana. Hospitalizace byla náročná také pro ni, protože si musela projít několika těžkými okamžiky: „V průběhu trvání intenzivní fáze léčby jsem s dcerou zažila několik horkých chvil. Ninuška si dvakrát vytrhla voperovaný katetr (pozn. DA - podkožní vstup do žíly pro podávání léků). Hadičky po celém těle jí vadily a nechápala, že jsou pro její léčbu důležité. Přes veškerou naši snahu si vždy našla cestu, jak se k nim dostat a odstranit si je.“

Na konci října Nina intenzivní fázi léčby úspěšně ukončila. „Ninuška je velká šikulka, ani nevíme jak, ale během intenzivní fáze léčby se k našemu údivu naučila chodit a začala dohánět opožděný vývoj,“ raduje se z dceřiných pokroků paní Ivana. Vzhledem k typu leukémie, s nímž se Ninuška potýká, už ji čeká pouze udržovací fáze léčby, která probíhá doma. Nina by ji měla podstupovat do února roku 2022.

Nyní je Nina i s maminkou doma, kde si užívá společných chvil s rodinou a dohání ztracený čas v nemocnici. Letos měla nastoupit do mateřské školy, ale vzhledem ke zdravotním komplikacím musela rodina její zápis odložit na příští rok. „Doufáme, že se vše bude vyvíjet dobře a Nina se příští rok do školky podívá, společnost miluje. Kvůli stále aktuální koronavirové situaci se v současnosti bohužel nemůže vídat se svými kamarády, ale velice ráda si hraje s námi a hlavně se svou sestřičkou Magdalenkou. Máme zahradu, a když ji vidím, jak se houpe na houpačce, pociťuji obrovskou radost z toho, jak doposud léčba probíhala,“ uvádí paní Ivana.

Ani pro starší Magdalenku nebylo snadné přijmout, čím si rodina prochází. Ve svých pěti letech nedokázala pochopit, že je léčba pro Ninu prospěšná. „Nerozuměla tomu, proč sestřičku tak trápíme. Bylo to pro ni opravdu těžké a psychicky se to na ní určitě podepsalo. Až nyní, několik měsíců po intenzivní léčbě, se vše začíná vracet do starých kolejí a Magdalenka pomalu zapomíná na strasti, které během Ninuščiny léčby zažívala,“ popisuje maminka Ivana.

Zjištění vážného onemocnění zasáhne zkrátka celou rodinu. „Ninuščino onemocnění zahýbalo psychikou nás všech. První chvíle byly neuvěřitelně náročné. Nyní si však více vážíme společných okamžiků, dříve jsme vše brali jako samozřejmost. Společné chvíle spolu můžeme trávit hlavně díky příspěvkům od Dobrých andělů, kteří nám pomáhají od loňského dubna. Jejich pomoc nám šetří mnohé starosti a my se tak namísto přemýšlení o financích můžeme věnovat Ninušce a sami sobě. Největší přínos je ale samozřejmě finanční. Přístup nadace nás velice překvapil - potěšila nás rychlost, s jakou byla pomoc zprostředkována, na všechno v podstatě stačily dva e-maily,“ vzpomíná paní Ivana.

„Nezbývá než Dobrým andělům ze srdce poděkovat za obrovskou finanční pomoc, jež nám v této těžké době velice ulehčuje situaci. Pokud se dostanete do obtížného životního období, je skvělé vědět, že stále existují dobří lidé, kteří pomáhají,“ s upřímnými díky ukončuje své vyprávění paní Ivana.