Tříletý Kubík žije společně se svým starším bráškou Ondrou a rodiči v Domašově nedaleko Brna. Počátkem loňského roku mu život obrátilo naruby nečekané onemocnění. V lednu 2020 mu byla diagnostikována akutní lymfoblastická leukémie - nádorové onemocnění krevních buněk narušující základní funkce krve. 

Prvních neobvyklostí si rodiče začali všímat v druhé polovině prosince roku 2019. Zprvu si však nemysleli, že jde o něco závažného. Kubík byl více unavený, nechtělo se mu moc chodit, méně jedl, hubnul a byl velmi bledý. Snadno se mu tvořily modřiny, především pak na nožičkách. „Většinu těchto příznaků jsme si vysvětlovali vánočním obdobím. Kubíkův desetiletý bráška Ondra měl prázdniny a kluci tak spolu mohli více dovádět. Kubíkovu únavu jsme přisuzovali pozdějším odchodům do postele a modřiny bratrskému škádlení,“ uvádí maminka Kamila Emma. Po vánočních prázdninách se ale Kubíkův stav nelepšil, a tak se ho rodiče rozhodli vzít k dětské lékařce. Paní doktorka neváhala a hned, jak si vyslechla popis Kubíkova stavu, nařídila krevní odběry. „V ten samý den, jen o pár hodin později, se nám obrátil život vzhůru nohama. Telefonát od paní doktorky byl víc než jasný: ‚Co nejdříve se dostavte na Kliniku dětské onkologie v Brně, vypadá to na rozpad kostní dřeně.‘ V nemocnici nám sdělili diagnózu,“ vypráví paní Kamila Emma.

Leukémie je zpravidla léčena ve dvou fázích. Pacient nejprve podstupuje léčbu intenzivní, na ni navazuje udržovací část. Intenzivní léčba trvala v Kubíkově případě osm měsíců a skládala se z pěti bloků. Žádný blok se bohužel neobešel bez problémů. První měsíc léčby strávil Kubík v nemocnici, kde kvůli oslabené imunitě prodělal hned několik komplikací. Jednou z nich bylo akutní jaterní selhání. „Obecně byly tyto měsíce velmi náročné - nesčetné dávky chemoterapie, kortikoidů, transfúze krve či krevních destiček - to vše u nás bylo téměř na denním pořádku,“ popisuje maminka. Ani když už byl Kubík konečně propuštěn do domácí péče, nebyla situace vůbec jednoduchá. „Domácí intenzivní fáze léčby spočívala ve velmi přísném dodržování čistoty celého domu a z velké části byla založena na nízkobakteriální stravě. Také jsme museli omezit téměř všechen kontakt s širší rodinou či přáteli. Velmi často jsme docházeli na ambulanci na kontroly, odběry kostní dřeně a mozkomíšního moku,“ doplňuje své vyprávění paní Kamila Emma.

Po ukončení intenzivní fáze léčby a před nastoupením do léčby udržovací byl Kubík zařazen do experimentálního léčení, jehož cílem je snížit riziko návratu onemocnění. Tuto léčbu mohou podstoupit pacienti patřící do kategorie středního rizika onemocnění. Spočívá ve čtyřtýdenním cyklu, během něhož jsou léky nitrožilně podávány po dobu 24 hodin sedm dní v týdnu. Pokud má pacient na konci cyklu vyhovující krevní testy, může nastoupit léčbu udržovací. „Na úplném konci měsíce října jsme tuto čtyřtýdenní experimentální léčbu ukončili a Kubík ve čtvrtek 5. listopadu 2020 nastoupil na léčbu udržovací,“ raduje se maminka.

Kubík ušel již dlouhou cestu. Celá jeho rodina věří jen v to dobré a neztrácí ani špetku naděje. Ztotožnit se s tímto viděním svého údělu však vyžadovalo od rodiny obrovskou sílu. „Onkologické onemocnění vašeho vlastního dítěte není rýma. Než Kubík onemocněl, vždycky jsem si říkala, jak to ti rodiče nemocných dětí zvládají, jak to pro ně musí být těžké. Teď už vím, že musí. Leukémie nám doposud vzala rok bezstarostného života, který bychom jinak prožívali spolu jako šťastná rodina. Kubíkovi vzala první rok v mateřské školce, kde mohl poznávat nové kamarády. Dvakrát jej připravila o vlásky a i přes to si myslím, že ve všem musíme hledat to dobré. Leukémie jenom nebere, také dává. Jako rodina jsme se semkli, naučili jsme se trpělivosti, pokoře, získali nové přátele a naučili se, že v životě není nic samozřejmé. Dnes už se jen neptám, proč zrovna Kubík. Dnes hlavně děkuji. Velmi bych chtěla poděkovat naší paní doktorce a sestřičce za profesionální a vstřícný přístup a samozřejmě všem lékařům a sestřičkám na dětském onkologickém oddělení. Veliké poděkování patří také Dobrým andělům, díky nimž je všechno mnohem snazší, i díky nim máme sílu kráčet dál. Vám všem ze srdce děkujeme!“