Život se s patnáctiletou Maruškou a jejími rodiči nemazlil. O vážném onemocnění své jediné dcery se manželé Radka a Stanislav z Karviné dozvěděli od lékařů několik měsíců po jejím narození. „Maruška má diagnostikovanou dětskou mozkovou obrnu a těžkou mentální retardaci. Neorientuje se v čase a místě, nezvládá sebeobsluhu, je na plenách. Zkrátka potřebuje asistenci druhé osoby ve všech možných úkonech. Její pohybové možnosti jsou značně omezené, nechodí, jen s dopomocí zvládne udělat pár kroků. Sedět dokáže, ale nejedná se o stabilní sed. Víte, když byla menší, všude lezla a vylezla si tam, kam potřebovala. Dokonce byla schopná se i postavit k nábytku. Postupem času je ale pro Marušku těžší a těžší zvládat váhu svého těla a zkoordinovat postižené svalstvo. Přesto všechno je to velmi veselá a temperamentní dívka, která má ráda kolektiv,“ popisuje maminka.

Maruška dojíždí každý den do speciální školy a třikrát týdně odpoledne do stacionáře, kde absolvuje mimo jiné také rehabilitace. S ohledem na potřebnou péči se paní Radka po ukončení rodičovské již do zaměstnání nevrátila. „Pracovala jsem jako prodavačka, můj muž je skladník a má pevně dané ranní směny. Nedokážu si představit, jak bychom vše zvládli s dopravou do školy, stacionáře. Ze začátku jsem se snažila intenzivně hledat práci, ale moje časové možnosti se neslučovaly s tím, co bylo v nabídce. Nenašli jsme řešení,“ nastiňuje situaci Radka. Finanční prostředky tak zajišťuje pan Stanislav a pomáhají také Dobří andělé.

Výdajů za péči o dceru, se kterými se rodina potýká, je mnoho. „V minulosti se nám například podařilo sehnat prostředky na schodišťovou plošinu, bydlíme ve třetím patře. Něco nám přispěl Úřad práce, další nadace nám zřídila transparentní účet pro sbírku a část jsme hradili i my z našetřených zdrojů, především díky příspěvkům Dobrých andělů. Chtěli bychom za celou naši rodinu poděkovat. Velmi si vážíme lidí, kterým nejsou lhostejné osudy jiných. Ten náš se díky nim stává mnohem jednodušším,“ doplňuje svou ženu Stanislav.

V současné době Maruška tráví čas s rodiči doma, škola i stacionář byly kvůli opatřením v souvislosti s epidemií koronaviru uzavřeny. Všichni ale doufají, že se brzy vše vrátí do zajetých kolejí. „V minulosti byla dcera na intenzivním neurorehabilitačním pobytu, kde cvičila ve speciálním oblečku, rádi bychom opět takový pobyt absolvovali. Je třeba, aby své tělo pravidelně procvičovala, uleví si tak od bolestí a částečně obnoví pohybové dovednosti. Chybí nám i její pravidelné rehabilitace, na které dojíždí několikrát týdně do stacionáře. A i já se těším, až mi otevřou fitko, snažím se pravidelně cvičit především na záda. Pomáhá mi to posílit svalstvo potřebné při manipulaci s Maruškou a ulevit od bolestí. Současně je to pro mě i forma relaxace od každodenních starostí,“ přiznává Radka.