Šestiletá Natálka z Habrů na Vysočině se potýká s dětským autismem, epilepsií a středně těžkou mentální retardací. Její maminka Michaela Vám v třídílném seriálu přibližuje, co vše péče o Natálku v běžném životě přináší.

Článek je součástí třídílné série na pokračování. Přečtěte si ostatní díly!

---

Velmi nám pomáhají jakákoliv zvířátka. Díky nim Natálka začala trochu mluvit, ve 4,5 letech opět poprvé zamávala – jelenům a srnkám. Zbožňuje všechna zvířátka a obzvlášť miluje slepičky – je to klíč ke komunikaci a jejímu uklidnění. Každý den se snažíme trávit alespoň část dne se zvířaty. Jezdíme do kravína, na bažanty, domů jsem pořídila zmíněné slepičky a asistenčního pejska. Na doporučení a po důkladném zvážení se upínáme k naději, že Natálce pomůže ve vycházkách, snadnějšímu zvládnutí pohybu mezi lidmi, ale i doma při psychickém rozladění. Víte, Natálka nezvládá cizí osoby, jakmile je vidí už 20 metrů od sebe, nedělá jí to dobře. Nemohu s ní dojít ani na nákup, musí mi pro něj chodit kamarádka nebo moje máma. Nesnese ani pohled na jiné dítě, okamžitě se dostává do afektu, prožívá obrovský strach a její tělíčko je úplně paralyzované. Špatně reaguje i na vstup cizí osoby na naši zahradu - stačí, i když se jen někdo zastaví u branky.

V takové životní situaci vás začnou postupně trápit i finance. Vlastním e-shop a prodávám dětský sortiment. Ale popravdě téměř vše ve spojitosti s obchodem dělá moje maminka, já jí jen vypomáhám, když Natálka spí, nebo je něčím zabavená. A proto jsme vděčni i za pomoc Dobrých andělů. Pravidelné příspěvky nám pomáhají s běžným chodem domácnosti, pořízením potřebných pomůcek, dopravou k lékařům a odborníkům, či v loňském roce například s doplatkem na zdravotní kočárek. Za tuto pomoc jsem neskutečně vděčná. Děkuji, že nám pomáháte!

Jsem nesmírně vděčná také za svoji úžasnou rodinu, u které máme obrovské pochopení a podporu. Jsou to především moji rodiče a prarodiče, kteří přijali Natálku takovou, jaká je. A hlavně respektují její zvláštnosti a potřeby a díky tomu se může cítit šťastná. Bohužel zde již není místo pro životního partnera, musel by mít svatozář. Natálka je krásná holčička, která jen vnímá svět trochu jinak a svoji maminku potřebuje 24 hodin denně. Vše není jen černé, ale věřte, že velmi obtížné. Natálce se věnuji, jak jen mohu – pravidelně navštěvujeme psychiatrii, psychologii, neurologii, logopedii… Doma pracujeme dle doporučených metod, ale autismus ani mentální postižení vyléčit nelze. Vzhledem ke zdravotnímu stavu bylo Natálce lékaři doporučeno individuální vzdělávání, což je jediná možná varianta výuky. Jak se náš život bude ubírat dále, nevíme. Tuším, že postupem času, jak bude Natálka růst a sílit, může být péče ještě náročnější. Nyní se ale těšíme z pejska a doufáme, že bude zase o trochu lépe.