Dva a půl roku bylo nyní čtyřletému Tomáškovi, když mu lékaři diagnostikovali leukémii. Diagnóze předcházely stále se opakující rýmy, virózy a záněty průdušek. Když s ním rodiče nakonec museli jet do nemocnice, nečekali verdikt onkologického onemocnění. Po dvou letech má snad Tomášek, který bydlí se svou rodinou nedaleko Nymburka, v obci Kamenné Zboží, to nejhorší za sebou.

„Po narození třetího syna jsme se těšili na výlety, dovolené, prostě na společně strávené chvíle. Pak nám ale přišla do života Tomáškova nemoc a my věděli, že celou rodinu čekají těžké chvíle. Tušila jsem, že Tomáškova léčba bude náročná, a chtěla jsem mu být nablízku, aby tou nemocí prošel co nejlehčeji,“ svěřuje se paní Martina, která kromě Tomáška s manželem Tomášem vychovává ještě šestnáctiletého Martina a o tři roky mladšího Marka.

„Tomášek měl vysoké horečky. Bolela ho záda a pak přestal chodit. Proto jsme sedli do auta a jeli do nemocnice,“ vzpomínají rodiče na den, kdy se život celé rodiny obrátil vzhůru nohama. Místo do školky tak Tomášek nastoupil na chemoterapii do Fakultní nemocnice Motol, do přísně sterilního prostředí, které si jeho nemoc vyžadovala. Nejvíce mu chyběla společnost dětí. „I malé kýchnutí znamenalo velký problém. Nesměl se ničím nakazit. Nemohl nikam během léčby chodit. Žádné návštěvy, děti, nikdo k nám nemohl. Proto se mnohdy paradoxně těšil do nemocnice, kvůli dětem, které tam byly,“ vysvětluje paní Martina.

Chemoterapii zvládal Tomášek vcelku dobře, i přesto se bohužel neubránil infekcím a různým komplikacím. Do konce léta bude ještě na podpůrných antibiotikách a antivirotikách, proto celá rodina stráví prázdniny především doma. „Žijeme stále s velkou obavou a respektem z této nemoci, asi se toho jen tak nezbavíme. Proto budeme doma, na zahradě, ale chceme s kluky podniknout i několik jednodenních výletů do ZOO, zábavního parku a podobně. Snad přes léto načerpáme znovu trochu sil, Tomášek po léčbě a vůbec celkově celá rodina,“ nastiňuje letní plány paní Martina.

Po prázdninách pak Tomáška čekají imunologické testy. Následně by měl být doočkován, respektive znovu naočkován a měl by se začít pomalu vracet do běžného života a užívat si kamarády. „Pak už, doufejme, bude moci do školky. Přestože má doma ještě dva starší bráchy, je na něm už hodně vidět, že děti jeho věku, se kterými by si mohl hrát, mu moc chybí,“ dodává maminka.

Situace se sice lepší, Tomášek a jeho rodina ale pomoc stále potřebují. Návrat do práce pro paní Martinu pořád není možný a úkol živit pětičlennou rodinu, tak zůstává na tátovi. „Naštěstí v tom nejsme sami. Moc nám pomáhají pravidelné měsíční příspěvky od Dobrých andělů. Když pak opominu tu finanční pomoc, tak pro mě stejně tak moc znamená i vědomí, že je tady stále spousta lidí, kterým není lhostejný takový osud, jako potkal nás. Že jsou tu lidé, kteří, když mohou, rádi pomůžou,“ říká s vděčností paní Martina. A my se k poděkování rádi připojujeme!