Dvouletý Míša žije společně s rodiči a starší sestrou, desetiletou Maruškou, v Telnici u Brna. S vážným onemocněním se potýká od narození a potřebuje celodenní péči.

Narodil se předčasně ve 29. týdnu těhotenství. I přes veškerou snahu lékařů se kvůli zdravotnímu stavu maminky nepodařilo těhotenství udržet déle. Michálek vážil pouhých 940 g a měřil 36 cm. Musel být okamžitě připojen na dýchací přístroje a umístěn do inkubátoru, kde několik týdnů bojoval o život. Prodělal infekci, která mu poškodila mozek a ovlivnila jeho zdravotní stav.

Postupem času byla Míšovi zjištěna svalová hypotonie (ochablost), později kvadruparéza, tj. postižení hybnosti všech končetin. V půl roce mu lékaři navíc diagnostikovali těžkou formu epilepsie – Westův syndrom, na který bohužel zatím nenašli vhodnou kombinaci léků, jenž by záchvaty zmírnily.

„Michálek nemá vyvinutý sací reflex a špatně polyká, do žaludku má zavedený PEG, výživovou sondu pro příjem stravy. Nefixuje zrak, nehraje si, neotočí se ani na bok a neudrží hlavičku. Každé zhoršení zdravotního stavu ho posune o krok zpět a vše se musí učit znovu. Navíc má oslabený imunitní systém, během posledního půl roku třikrát prodělal zápal plic s vysokými horečkami,“ popisuje jeho maminka Kateřina. Vývojově je Míša na úrovni asi šestiměsíčního miminka.

„Pro nás rodiče je velmi těžké vidět, že se naše dítě trápí, a že mu nemůžeme pomoci,“ přiznává Kateřina a pokračuje: „I přesto ho milujeme takového, jaký je. Přes všechno trápení budeme dělat maximum pro to, aby byl šťastný, usmíval se a abychom se mohli radovat z jeho malých pokroků. Tohle všechno dává smysl všem dnům našeho života. Některé chvíle jsou pro naši rodinu těžké, hlavně každá změna zdravotního stavu, ale nevzdáváme se a bojujeme dál, i když cesta je a bude velmi dlouhá a náročná. Michálek je velký bojovník, nevzdává se. Víte, můžete mít tisíc přání, tužeb, snů a nadějí, ale jen štěstí, láska, zdraví, přátelství a úsměv dětí mají smysl. Věříme, že časem bude vše alespoň o trošku lepší.“

Se synem paní Kateřina pravidelně doma cvičí a snaží se jej nejrůznějšími prostředky motivovat k dalšímu rozvoji po stránce motorické i mentální. „Michálek miluje vodu a procházky venku. Na čerstvém vzduchu krásně usíná a spinká. Když mu je dobře, umí se i krásně smát a broukat. Ve chvílích, kdy to zdravotní stav dovolí, cvičíme a on se snaží sám zvedat hlavičku,“ uvádí paní Kateřina.

Příspěvky od Dobrých andělů rodina využívá zejména na zajištění pravidelných návštěv u lékařů - každý měsíc Míša navštěvuje několik specialistů - ale také na nákup potřebných rehabilitačních a kompenzačních pomůcek. „Díky pomoci Dobrých andělů můžeme Michálkovi dopřát lepší plnohodnotný život. Máme trochu více času na rodinný život a můžeme se věnovat i mladší dceři Marušce. S bráškou se mají moc rádi, Maruška je velkou pomocnicí i v péči o něj. Dobří andělé nám pomáhají nejen finančně, ale i psychicky, moc si toho vážíme. Díky nim víme, že na to nejsme sami, a že jsou i lidé s dobrým srdcem. Velmi si vážíme jejich pomoci všem, kteří to potřebují.“