Před čtyřmi lety se ve východočeském Jablonném nad Orlicí sešli lidé, kteří se rozhodli podpořit rodiny s nemocnými dětmi a rodiči. Naplánovali společné setkání a stali se Městem Dobrých andělů. Cíl byl jediný, najít mezi sousedy další Dobré anděly. Stala se jím i paní Monika, která minulý měsíc oslavila pětileté výročí pravidelné pomoci. Za tuto dobu i jí bohužel do života vstoupila vážná nemoc. Jak vše s manželem zvládli a co si z náročné léčby odnáší?

Paní Moniko, proč by podle Vás lidé měli pomáhat druhým?

Na světě je mnoho zla. Kdyby si lidé uvědomovali, že někdy stačí opravdu pár vteřin a může se změnit život i jim… Nikdo z nás neví, jestli někdy bude potřebovat pomoc. Jsme na světě jen krátce, tak proč nedělat svět hezčím pro ty, kteří pomoc potřebují.

I Vy sama máte zkušenost s onkologickým onemocněním…

Ano, v roce 2018 jsem onemocněla rakovinou prsu. Nikdy jsem si nemyslela, že by mě něco takového mohlo potkat, ale stalo se. Díky profesionálnímu lékařskému týmu a podpoře rodiny je to za mnou.

Jak probíhala léčba?

Prošla jsem si chemoterapií, která zabrala na sto procent. Díky tomu jsem nemusela absolvovat ozařování a další léčbu.

O pomoc jste Dobré anděly nepožádala, naopak jste i nadále sama pomáhala druhým. Jak jste vše zvládali po finanční stránce?

V době, kdy jsem se o nemoci dozvěděla, manžel jezdil kamionem a já chodila do práce. Na dovolené jsme nebyli asi deset let, i díky tomu jsme měli našetřené peníze. Firma manželovi umožnila každodenní návraty domů, za což jsem jim velmi vděčná. Bylo pro mě důležité nebýt sama. Díky finanční rezervě mě nenapadlo žádat o pomoc Dobré anděly. Věděla jsem, že jsou lidé, kteří ty peníze potřebují více.

Jak onemocnění změnilo Váš pracovní život?

Před onemocněním jsem pracovala v automobilovém průmyslu na pozici kontroly. Ve firmě jsem byla osm let, práce mě moc bavila a nedokázala jsem si vůbec představit tam nebýt. Měla jsem pocit, že beze mě by to zkrátka nefungovalo. Díky vážné nemoci jsem procitla a uvědomila si, že firma může fungovat i beze mě. Pochopila jsem také, že ne každý člověk je upřímný a vyselektovala falešné přátele.

Jak dlouho trvala Vaše léčba?

Chemoterapie trvala čtyři měsíce a byla zakončena operací v podobě odstranění prsu, na kterém jsem se dohodla s paní doktorkou. Viděla jsem to jako nejlepší možné řešení, měla jsem pocit, že se ho musím zbavit. S odstupem tří měsíců jsem absolvovala další operaci – hysterektomii, odstranění dělohy – z preventivních důvodů.

Jak jste zvládala péči o děti?

Děti už jsou velké, dceři je dvacet jedna let a synovi devatenáct. Oba chodili do školy a pomáhali, když bylo třeba. Zjistila jsem, že umí věci, které by mě ani nenapadly. V té době jsem díky nemoci pochopila, že ne všechno musím dělat sama a i oni mohou pomoci.

Co Vám během léčby dodalo odvahu?

Seznámila jsem se s mnoha lidmi, kteří na tom byli stejně jako já. V této „komunitě“ se můžeme otevřeně bavit o tom, co nás trápí, co nám je a jak se naše nemoc vlastně vyvíjí. Našla jsem si tam opravdovou kamarádku, se kterou jsem stále v kontaktu. Je neuvěřitelně pozitivní člověk. Doporučuji tedy pozitivní myšlení.

V čem Vás nemoc změnila?

Léčba mi vzala vlasy a možnost sportovat. Zároveň mi dala strašně moc, například upřímnost – když mě něco trápí, už si to nenechávám pro sebe. Dala mi opravdového přítele a také plno nápadů, které jsem začala realizovat, mezi nimiž je i psaní knihy o mé nemoci.

Jak se nyní cítíte?

Cítím se velice dobře, jezdím na pravidelné kontroly, při nichž se setkávám s mou milou kamarádkou a chystám se na plastiku prsou. Těším se na léto, po dlouhé době pojedeme na dovolenou a já si koupím plavky, o jakých jsem vždy snila.

Na chvíli se ještě vrátíme k pravidelné pomoci rodinám, které zasáhla vážná nemoc. Co Vám podpora druhých přináší?

Víte, jsem na sebe neskutečně pyšná, že jsem sama, byť nemocná, nepřestala pomáhat druhým. Manžel přišel po dvou letech přispívání s nápadem měsíční částku navýšit. Celá rodina jsme Dobrými anděly, protože peníze jsou společné a všem nám dávají dobrý pocit, že můžeme pomáhat.

Co byste vzkázala těm, kteří si právě prochází onkologickou léčbou?

Všem, kteří se s touto nemocí potýkají, bych doporučila, aby se obklopovali pouze pozitivními lidmi, byli plni optimismu a nikdy neztráceli naději. Všem přeji hodně zdraví a pozitivní zprávy.

Děkujeme za rozhovor i Vaši pomoc druhým a přejeme pevné zdraví!