Devítiletá Julinka žije spolu se svými rodiči Monikou a Michalem a mladší sestřičkou Stelou v Chotěboři. Na konci minulého roku se celé rodině změnil svět. Vypráví o tom paní Monika:

26. listopadu 2019 byl pro většinu lidí obyčejný pracovní den. Obyčejný den to měl být i pro nás… V devět hodin ráno nás však lékaři na základě výsledků krevních testů naší tehdy osmileté dcery Julie obratem poslali na další vyšetření do okresní nemocnice v Havlíčkově Brodě. V tu chvíli už jsem tušila, že něco není v pořádku a zřejmě to bude vážné.

Zhruba po hodině čekání na výsledky dalších testů přišel okamžik, na který nikdy nezapomeneme: „Je nám líto, ale domníváme se, že vaše dcera Julinka má s největší pravděpodobností leukémii. Její stav je vážný, život ohrožující a je nutné vás převést na specializované pracoviště do Prahy.“ Po rozhovoru s paní primářkou jsme byly s Julinkou převezeny na Kliniku dětské hematologie a onkologie do Fakultní nemocnice v Motole k hospitalizaci a upřesnění diagnózy, kde se léčí dodnes. Julince byla diagnostikována akutní myeloidní leukémie, konkrétně vzácný druh akutní promyelocytární leukémie.

---

Leukémie je nádorové onemocnění vycházející z buněk krvetvorné tkáně a lymfatických uzlin a tudíž zasahující celý organismus. Je to nejčastější onkologické onemocnění dětského věku. Základní dělení leukemií je pak na akutní a chronické (rychle či naopak pomalu probíhající) a na lymfoblastické a myeloidní leukémie (podle druhu buněk, z nichž vychází).

Akutní myeloidní leukémie je relativně vzácná a vyskytuje se obvykle spíše u starších osob. Promyelocytární leukémie, kterou onemocněla Julinka, pak tvoří pouhých 5 % z celkového počtu myeloidních leukémií.

Pro léčbu leukémií se nejčastěji využívá chemoterapie, v některých případech pak lékaři přistupují také k transplantaci kostní dřeně.

---

Svět byl na ruby, náš život se otočil vzhůru nohama. Popisování toho, co jsme prožívali, by bylo na dlouho. Připadala jsem si jako ve špatném snu, jako v pekle. Starší dceři šlo o život a mladší Stelu, které tenkrát byli tři roky, jsem ze dne na den bez vysvětlení opustila, abych mohla být stále u Julinky. Jednou z nejtěžších věcí bylo vysvětlit Julince, co se děje, že jí jde o život, že nevím, co se bude dít, co jí budou dělat, proč děti kolem nemají vlasy atd. Nikdy jsem jí nelhala a jsem za to ráda. Záleží mi na tom, aby mi důvěřovala.

Abych mohla být Julince na blízku, musela jsem skončit v práci. Zajištění chodu domácnosti tak zůstalo na manželovi. Naštěstí máme v domě babičku s dědou, kteří se starali o Stelinku, aby alespoň manžel mohl vydělávat peníze. Naše situace zasáhla celou rodinu, naše blízké, ale i lidi, které vůbec neznáme – vás, Dobré anděly. Patříte k těm, co nás v tom nenechali. Díky vám a vaší pomoci jsme se mohli plně soustředit na léčbu, na Julinku, na Stelinku i na nás. Beze strachu, že to finančně nezvládneme. Dva a půl měsíce se Julinka vůbec nedostala domů. V nemocnici jsme trávili i Štědrý den a vánoční svátky. Měla bolesti, bála se, bylo to velmi těžké. Společně strávený čas s celou rodinou je nám po této zkušenosti velkou vzácností. 

Ani v tak celosvětově složité ekonomické situaci, jakou je doba koronaviru, jste nám nepřestali pomáhat. Neobrátili jste se k nám zády. V Motole jsme poznali báječné děti a jejich rodiče, kteří jsou na stejné lodi jako my. Vím, že i jim pomáháte. Chci poděkovat nejen za nás, ale i za ně. Každý z nich a každý z vás Dobrých andělů si to zaslouží. Děkujeme a věříme, že všechno dobře dopadne. Julinka se vyléčí a nemoc se jí už nevrátí. A jednou budeme patřit mezi vás Dobré anděly a budeme na stejné lodi pro změnu s vámi.