Sedmnáctiletý Vojta z Radostína nad Oslavou je jedním z pěti dětí, kterým lékaři Dětského kardiocentra FN Motol v loňském roce provedli transplantaci srdce. Se srdeční vadou se již narodil a v průběhu let absolvoval řadu zákroků i pobytů v nemocnici. Nejen o nich, ale také o tom, co všechno s sebou nese transplantace srdce, vypráví jeho maminka Lenka.

Když jsme čekali třetí dítě, v šestém měsíci těhotenství jsme se dozvěděli, že se naše miminko narodí se srdeční vadou - syndromem hypoplastického levého srdce. Tento syndrom označuje skupinu srdečních vad, které vedou k nesprávnému vývoji levé strany srdce. Levá komora, jež by měla odvádět okysličenou krev do těla, je velice malá a není schopna do čerpat přes aortu krev. Proto její funkci přebírá komora pravá. Celý stav s sebou nese četné komplikace.

Porod byl naplánován v pražském Motole a hned pátý den po narození byl Vojtíšek na operaci. Mentálně se vyvíjel stejně jako ostatní děti, ale byl hodně pohybově omezený. Nyní je mu 17 let a vypadá tak o čtyři roky mladší. Kvůli svému hendikepu si nikdy nemohl dovolit to, co ostatní. Když byl malý, tolik si to neuvědomoval, ale postupem času věděl, že například nemůže s kamarády na výlet, na hřiště a dělat všechny aktivity jak oni. Naučili jsme se s tím žít a přizpůsobili se jeho potřebám. Ať už to byla dovolená nebo hudební festival, kam si přál jet, ale sám nemohl. Vojta má hudbu velmi rád, ale baví ho i počítač a společenské hry. Na různé aktivity ho často doprovází jeho starší již dospělí bratři, kteří se mu hodně věnují.

V současné době má Vojta za sebou devět srdečních a dvě neurologické operace. Tou poslední byla transplantace srdce, kterou podstoupil loni v létě. Bohužel se neobešla bez komplikací, jednou z nich je i selhání ledvin, kvůli kterému je Vojta na dialýze. Domů jsme se z nemocnice vrátili až po pěti měsících hospitalizace, v lednu 2020. Pár dní před propuštěním ale lékaři Vojtovi zjistili šest zlomených obratlů. Ke zlomeninám došlo následkem užívání kortikoidů a dlouhého ležení. Další měsíc proto musel být zcela upoután na lůžku, ale alespoň už doma.

Do loňské operace syn chodil do běžné základní školy, kde nám vycházeli vstříc. Vojta má pohybové omezení, zadýchával se a zvládal jen pomalou a krátkou chůzi. Vedení školy proto zajistilo, aby se po škole musel přesouvat jen minimálně. Po operaci nějakou dobu trvalo, než opět zvládl přípravu do školy. Učili jsme se doma a docházely k nám paní učitelky na matematiku a anglický jazyk, které mu pomáhaly s přípravou na přijímací zkoušky na střední průmyslovou školu.

Když byl Vojta hospitalizovaný v nemocnici, byla jsem vždy s ním. Příjem rodiny tak zajišťoval manžel a já byla na neschopence. Kvůli komplikacím po transplantaci byl s námi od září loňského roku v nemocnici i on a v tu chvíli jsme požádali o pomoc Dobré anděly, za jejichž podporu jsme nesmírně vděční.

Rekonvalescence jde pomalu, nemůžeme nic uspěchat, ale pořád jsou to krůčky k lepšímu. Vojta zvládá chůzi po bytě, ale schody mu ještě dělají velké potíže. Na procházky venku používáme invalidní vozík. Příspěvky Dobrých andělů využíváme hodně na výdaje spojené s rehabilitacemi. Se synem jsem zatím doma, sám by být nemohl a ani by to nezvládl, navíc kvůli dialýze i oslabené imunitě po transplantaci musíme dodržovat přísný hygienický režim.

Vzhledem ke zdravotnímu stavu Vojta do školy v září pravděpodobně nenastoupí. Kdy bude opět moci zahájit školní docházku, ukáže teprve čas. Zatím mu je celá rodina neustále nablízku a podporuje ho. Všichni jsme rádi, že i díky podpoře Dobrých andělů můžeme být spolu. Děkujeme.