Paní Monika z Dobronína na Jihlavsku žije se svými dvěma syny sama. Starší, patnáctiletý Zdeněk, v září nastoupil na střední školu a jeho mladší bratr, devítiletý Martínek, chodí do druhé třídy. Martínek se od narození potýká se závažnou metabolickou poruchou, která způsobuje problémy s játry, svalovou slabost a narušení citlivosti periferních nervů. Toto onemocnění bohužel nelze vyléčit, je pouze možné mírnit jeho postup a tlumit příznaky. Protože v důsledku poruchy metabolismu nezvládá jeho tělo zpracovat některé látky, musí Martínek dodržovat přísnou dietu a řadu dalších opatření. Jinak u něj hrozí zhoršení stavu, při němž dochází poškození svalových buněk.

 „Metabolická porucha Martínka omezuje v pohybu i nejrůznějších aktivitách. Kvůli narušení periferních nervů je syn velmi nestabilní v chůzi. A bohužel dochází k postupnému zhoršování, od loňského roku už musí nosit i ortézky. Pro cesty do školy i k lékařům používáme ve většině případů automobil. Martínek si musí do školy nosit vlastní stravu, jeho dieta je velmi přísná a je nutné omezovat tuky a dodávat potřebné potravinové doplňky. V případě zhoršení stavu je nutná hospitalizace v nemocnici,“ popisuje symptomatickou léčbu paní Monika. Pro dodržování diety je důležitá i pravidelnost. Přes den musí Martínek přijímat stravu každé 3 hodiny, v noci se interval prodlužuje na 4 hodiny. To má samozřejmě velký vliv na kvalitu spánku nejen jeho, ale i jeho maminky.

Před rokem se paní Monika rozhodla požádat o pomoc Dobré anděly: „Od té doby je naše situace lehčí, finanční pomoc od Dobrých andělů nám pomáhá zmírnit každodenní maraton péče o syna. Ve škole ho doprovází asistentka, kterou částečně hradíme z pravidelných příspěvků, a asistenci mohu hradit i v odpoledních hodinách, abych mohla chodit do práce. Díky dárcům jsme mohli Martínkovi zajistit i rehabilitace, nakoupit rehabilitační pomůcky a doplňky stravy.“ Nyní rodinu pravděpodobně čeká pořízení invalidního vozíčku, který by Martínkovi ulevil od bolesti a umožnil lépe se pohybovat. „Děkujeme Dobrým andělům za to, že nám ulehčují život a pomáhají vykouzlit úsměv na Martínkově tváři. Děkuji také, že mně jako mámě umožňují více se věnovat také Zdeňkovi, na kterého bohužel nemám tolik času, kolik bych si přála,“ přiznává paní Monika.