Sedmnáctiletému Milanovi z Hrádku nad Nisou diagnostikovali lékaři akutní leukémii v lednu loňského roku. Ihned začala léčba, v doprovodu maminky Hany byl hospitalizován v pražské Fakultní nemocnici v Motole. Jeho tatínek Miloš a mladší bratr, patnáctiletý Jakub, za ním jezdili na návštěvy. Jak se na uplynulý rok Milan nyní dívá?

Milane, když jsi onemocněl, byl jsi v prvním ročníku střední školy. Co je tvým oborem a jak to máš se školou teď?

Studoval jsem v Mladé Boleslavi obor Mechanik strojů a zařízení. Škola mě bavila. Momentálně mám odklad, individuální učení nebylo možné, protože máme i praxe.

Jak se na tvé onemocnění přišlo?

Měl jsem zvýšenou teplotu, byl bledý, unavený, zhubnul jsem…

Co ti proběhlo hlavou ve chvíli, kdy ti lékaři řekli, že máš leukémii?

Měl jsem velký strach, že umřu. Ale bez boje bych to nikdy nevzdal. Netušil jsem, že to bude tak dlouhé.

Tvoje léčba probíhá už více než rok. Co tě ještě čeká?

Jsem v intenzivní léčbě chemoterapií, která měla trvat 12 měsíců. Mám ale špatnou regeneraci bílých krvinek, tak se mi prodlouží na 20 měsíců. A pak mě čeká dalších 12 měsíců udržovací léčby.

Samozřejmě musím dodržovat nízkobakteriální dietu, nemohu se stýkat se svými kamarády a musím dodržovat přísné hygienické návyky.

Kdo je ti největší oporou?

Celá rodina, hlavně mamka.

Jak se nyní cítíš?

Dobře :-)

Ze začátku jsem měl ze všeho hrozný strach. Jak léčba postupovala, přehodnotil jsem svůj pohled na život. Je nyní jiný, než mají třeba moji přátelé.

Jak na tvé onemocnění reagovali přátelé, spolužáci?

Báli se, že bych jim mohl umřít. Někteří se s tím nesmířili do teď.

Dobří andělé pomáhají tvojí rodině od začátku léčby. Co bys jim vzkázal?

Všem Dobrým andělům za srdce děkuji, velmi nám to od začátku léčby pomohlo a pomáhá do teď, jelikož je mamka se mnou doma.

V nemocnici ses jistě setkával i s dalšími vrstevníky, kteří se potýkají s onkologickým onemocněním, už máš za sebou rok léčby. Co bys vzkázal těm, kteří se o své nemoci právě dozvěděli?

I když to vypadá v dané chvíli černě, tak se musí bojovat a nevzdávat se. Není to lehký boj, ale s rodinou a kamarády se zvládne skoro vše.

Děkujeme za rozhovor!