Manželé Jana a Tomáš vychovávají ve Vnorovech na Hodonínsku tři děti – osmiletého Jonáše, šestiletou Sofii Annu a dvouletou Klaudii Emu. Klaudinka se narodila předčasně ve 28. týdnu těhotenství. „Je to veselé dvouleté děvčátko, které zbožňuje vše, co holky v jejím věku. Ráda vaří kafíčko v dětské kuchyňce a vydrží si dlouho hrát s panenkou v kočárku. Mentálně je naprosto v pořádku, jen po fyzické stránce strádá. Od narození se potýká s dětskou mozkovou obrnou, konkrétně spastickou diparézou, tedy postižením dolních končetin. Není schopna samostatné chůze, dostane se do kleku na všechny čtyři, dokáže se plazit. V posledních týdnech se jí nově daří posadit se z kleku na paty,“ popisuje její maminka Jana.

Klaudince nejvíce pomáhají pravidelné rehabilitace, které s ní maminka pravidelně absolvuje: „Plánujeme dojíždět na osmdesát kilometrů vzdálené hipoterapie, rehabilitace na koních. Již dvakrát jsme spolu byly na intenzivním rehabilitačním pobytu hrazeném zdravotní pojišťovnou. Na umístění do léčebny se však čeká až šest měsíců a zda se podaří najít místo, není jisté. Pokud to nevyjde, žádáte opětovně, o péči je velký zájem. V tuto chvíli hrajeme o čas. Dle lékařů je velmi důležité udělat co největší pokroky do šesti let věku, kdy je tělo více tvárné.“ A tak se rodina na základě doporučení lékařů rozhodla s dcerou podstoupit i další intenzivní rehabilitace nad rámec zdravotního pojištění. Většinou probíhají denně po dobu několika týdnů. Jejich cena se pohybuje v řádu desítek tisíc korun, které rodiny hradí z vlastních zdrojů. Často proto pomáhají neziskové organizace.

Tak tomu bylo i s úhradou intenzivních rehabilitací pro Klaudinku. „Za každou pomoc jsme neskutečně vděční. Onemocnění dcery je zátěž rodinného rozpočtu a bez pomoci druhých bychom jí nemohli dopřát potřebnou péči. Dobří andělé nám moc pomáhají. Z jejich pravidelných příspěvků nejčastěji hradíme pohonné hmoty na dopravu do 70 km vzdáleného Brna a zmíněné rehabilitace. Klaudinka na nich po dva týdny cvičila vždy dvě hodiny denně. Nehledaly jsme v Brně ubytování a raději každý den dojížděly, aby byla rodina pohromadě. Udělala obrovské pokroky, právě díky těmto rehabilitacím je schopna sedět,“ popisuje paní Jana s nadšením a pokračuje: „Situace se ale změnila, přišel koronavirus a rehabilitační centra se uzavřela. Ani jsme nedochodili další dva plánované týdny. Hrajeme o čas, potřebujeme s dcerou co nejvíce cvičit. Myslím, že aktuální situace nám vzala až šest měsíců, v rámci kterých jsme se mohli věnovat intenzivní rehabilitační péči. Doma s ní pravidelně cvičím dle Vojtovy metody a všichni věříme, že se její stav bude i nadále zlepšovat. Doufáme, že až se opět vše otevře, najde se pro ni místo a nebudeme dlouho čekat, než nás na rehabilitace přijmou. Přestože je rodiče hradí z vlastních zdrojů, je o ně veliký zájem, jsou velmi účinné. Čekací doba je i několik měsíců.“

Držíme Klaudince pěsti, aby se již mohla k rehabilitacím brzy vrátit.