Dvacetiletá Kristýna žije se svými rodiči a mladším bratrem v Brně. Začátkem roku 2018 jí lékaři diagnostikovali onkologické onemocnění – Hodgkinův lymfom, po roce od první diagnózy se však nemoc bohužel vrátila. Co v takové chvíli mladá dívka prožívá, se dozvíte v našem společném rozhovoru.

Kristýno, popište sama sebe před onemocněním. Jaké jste měla záliby, plány, jakou školu jste studovala…?

Lékaři mi onemocnění poprvé diagnostikovali v době, kdy jsem byla ve 3. ročníku střední veterinární školy v Kroměříži. Mezi mé zájmy patřila lukostřelba, zvířata a studium. Pomalu jsem se blížila ke svému dalšímu cíli – vysoké škole veterinární. Myslím, že na mých plánech se nic nezměnilo, jen se o dva roky posunuly.

Co vás napadalo po vyslechnutí diagnózy?

O rakovině lymfatických uzlin jsem do té doby nikdy neslyšela. Vůbec by mě nenapadlo, že budu mít takové onemocnění. Když mi to lékaři oznámili, nemohla jsem tomu uvěřit.

Bohužel se vám onemocnění v roce 2019 vrátilo. Vědět, co člověka opět čeká, musí být o mnoho těžší….

Onemocnění se mi vrátilo po necelém roce. V té době jsem si domlouvala pobyt v lázních a najednou bylo všechno jinak. Průběh druhé léčby jsem naopak zvládala mnohem lépe než poprvé. Prodělala jsem transplantaci kmenových buněk, kterou jsem během první léčby neabsolvovala.

Zkušenost s vážnou nemocí s sebou někdy přináší i změnu životních hodnot…

Tak tomu bylo i v mém případně. Změnil se mi pohled na svět a životní priority, jako zdraví, rodinu a přátele. Naprosto nechápu lidi, kteří si neváží toho, co mají, například kuřáky.

Daří se vám při léčbě studovat?

Vzhledem k tomu, že jsem měla nastoupit do 4. ročníku, bylo mé studium opět přerušeno a do školy se vrátím v září 2020. Už se moc těším!

Jak na nemoc zareagovali vaši přátelé? Co vás těší či psychicky podpoří?

Moje nejlepší kamarádka byla na začátku velice zaskočena, ale po celou dobu mě podporuje, jak nejlépe umí. Jsem jí za to velice vděčna. Největší podporou je pro mě právě společně strávený čas s rodinou a přáteli.

Od začátku léčby vaši rodinu finančně podporují Dobří andělé, co byste dárcům vzkázala?

Chtěla bych jim všem poděkovat za podporu, která mi pomáhala překonat a občas i zapomenout na mou nemoc. Jen díky nim jsem si mohla pořídit věci, které mi pomáhají a zároveň dělají velkou radost.

Příspěvky dárců plynou převážně na výdaje s léčbou, letos jste se rozhodla použít příspěvky také na něco jiného…

Ano, použila jsem je na odběr vajíček a jejich zamražení, což bylo finančně velice nákladné. Díky Dobrým andělům vím, že v budoucnu budu moct mít děti, což je pro dívku mého věku velice důležité.

V dubnu letošního roku jste se rozhodla pro ukončení pomoci od Dobrých andělů, co vás k tomu vedlo?

K rozhodnutí o ukončení finanční podpory od Dobrých andělů mě vedla skutečnost, že jsem již zdravá. Věřím, že finanční příspěvek pomůže potřebnějším rodinám, které nemoc zastihla, stejně jako nás, nepřipravené.

V současné době jsem ukončila léčbu a už se nemůžu dočkat pobytu v lázních v Karlových Varech. Díky příspěvkům od dárců si v lázních můžu sem tam dopřát i nějaké potěšení.

Děkujeme za rozhovor.