Často jsme se vracely k otázce, proč dcera nemůže chodit – rozhovor s paní Lucií
29.5.2020, Andělský blog, Příběhy, RozhovoryLucie žije se svými dcerami – čtyřletou Laurou a třináctiletou Terezkou v Brně. Na konci roku 2018 maminka dívek zažádala o pomoc Dobré anděly, aby získala příspěvky na intenzivní rehabilitace. Povídali jsme si s ní o tom, proč je její starší dcera na vozíčku i o podpoře dárců.
Lucie, jak došlo k tomu, že je Terezka upoutána na vozíček?
Terezka se narodila jako zdravá holčička. V sedmi měsících, v době, kdy si dětí začínají sedat a lézt, jsme si začali všímat, že něco není v pořádku. Terka nic takového nedělala. Na neurologii nám doporučili pravidelné cvičení, i přesto se ale za měsíc její stav zhoršil. Následovalo další vyšetření s nálezem na hrudní kosti a okamžitě jsme byli hospitalizováni na onkologii. Nádor prorůstal do míšního kanálu a tlačil na míchu. Druhý den byla hned operována a potvrdilo se, že se jedná o neuroblastom (pozn. DA - nádor vycházející z buněk nervové tkáně).
Co následovalo?
Lékaři se obávali, zda nenajdou nález i na jiných místech, což se naštěstí nepotvrdilo. Následovaly tři bloky chemoterapie a potom půl roku každodenního užívání léků. Terezka už pak nikdy nezačala chodit. Následujících deset let jsme docházely na pravidelné kontroly a na magnetickou rezonanci. Nyní chodíme už jen na krev, vyšetření srdce a neurologii. V lednu loňského roku Terka prodělala operaci kotníků a dva měsíce měla na nohou sádry.
V průběhu jejího života jsme se často vracely k otázce, proč zrovna ona nemůže chodit. Trhalo mi to srdce. Naštěstí si myslím, že v tom už má jasno. Snaží se žít jako její vrstevníci, má kamarády, ráda čte, učí se jazyky a i na počítač dojde. :-)
O dcery pečujete sama. Role samoživitelky je náročná a situace se ještě zhorší, když se objeví vážná nemoc. Jak to zvládáte?
Snažím se vše zvládat, i když je to občas náročné. Naštěstí je u nás všechno dostupné, bydlíme ve velkém městě. V případě potřeby přispěchá na pomoc i moje mamka.
Jak celou situaci vnímá vaše mladší dcera?
Dobře a jsem za to ráda. Od malička zná Terku na vozíčku. Nepřijde jí divné, že nechodí. Ví, že má nemocné nožičky.
Terezko, tvojí rodině pomáhají Dobří andělé už více než rok, chtěla bys jim něco vzkázat?
Děkujeme moc, že nám pomáhají. Pravidelně rehabilituji a potřebuji často chodit na masáže, díky kterým mám menší bolesti zad a hlavy. Cítím se pak lépe.
Paní Lucie dceru doplňuje: Z příspěvků hradíme i intenzivní rehabilitační pobyty, které jsou nad rámec zdravotního pojištění. Děkujeme našim Dobrým andělům, jsou úžasní, že nám pomáhají.
My děkujeme za rozhovor.