Před časem nám napsala paní Zdenka z Nymburka, která se od listopadu 2016 potýká se zhoubným nádorem jater: „Každý měsíc pobírám příspěvky od Dobrých andělů a bohužel jsem stále v situaci, kdy nemohu sama přispět. Nemám šanci si najít práci ani brigádu, kterou bych zvládla dělat, ale něco jsem udělat mohla. Napsala jsem pár pohádek. Vím, že to není moc, ani to nijak neřeší mou situaci. Jen chci poděkovat za podporu a pomoc Dobrých andělů, kterou mě a mojí dceři Aničce posílají.“

Jednu z pohádek jsme pro Vás vybrali jako malý štědrovečerní dárek a věříme, že Vás potěší.

---

Tanec sněhových vloček

Ve Vánočním království je vždy veselo. Jeho Král se svým služebnictvem celý rok pracují. Tkají jemné sněhové vločky. Každá z nich je jiná, ale všechny jsou krásné. Potom je dávají do sněhových peřin, a ty každý rok o Vánocích vysypou po krajině. Vločky se pak tiše snáší na zem, hrají si ve vzduchu na honěnou, než konečně přikryjí celý kraj sněhovou přikrývkou.

Jednou se ale něco stalo. Jeden skřítek utkal velkou vločku. Ta si o sobě začala myslet, že je nejhezčí ze všech. Nechtěla s ostatními do sněhové peřiny, chtěla mít svou vlastní. „Jsem největší a nejhezčí vločka! Přece nebudu s ostatními ve stejné peřině!“ Hned své přání řekla skřítkovi, který ji utkal. Ten chudák nevěděl, co si počít. Ještě nikdy žádné vločce peřinu nešil. Šel pro radu k ostatním skřítkům, ale ani ti si nevěděli rady. Nezbylo, než jít za Králem Vánoční krajiny.

Ten se hodně divil přání vločky. Zavolal ji k sobě a zeptal se: „Proč nechceš se svými sestřičkami do jedné peřiny? Ještě nikdy se nestalo, aby jedna vločka měla svoji vlastní peřinu.“ Vločka se před Králem uklonila a odpověděla: „Utkal mě nejšikovnější skřítek Tvého království. Tkal tak usilovně, až jsem vyrostla víc než moje sestry. Jsem taky mnohem hezčí, tak se nepatří, abych byla s nimi schovaná v jedné peřině!“ Král chvíli přemýšlel a pak rozhodl. Když vločka splní, co jí přikáže, bude mít svou vlastní peřinu. „Milá vločko. Myslíš si, že jsi největší a nejkrásnější mezi vločkami. Dokážeš-li roztančit svoje sestřičky do Vánoc tak, aby tančily v zimním větru tanec na mou počest, dostaneš, co žádáš. Ale když to nedokážeš, poručím skřítkovi, aby z tebe utkal dvě malé vločky a budu si s nimi hrát!“

Jen co to dořekl, vločka se roztřásla. Jak má naučit tančit ostatní sestřičky, když sama tančit neumí! Dlouho si nad tím lámala hlavu. Nebyla však sama. Skřítek, který ji utkal, taky pilně přemýšlel. Nakonec se vydal poprosit o radu Krále oblohy. Ten byl velmi překvapen prosbou skřítka, ale poradil mu: „Musíš sejít dolů na zem najít Královnu víl. Tu zkus poprosit, aby vločce pomohla. Každý přece ví, že nejlíp tančí lesní víly.“ Skřítkovi nezbylo, než se vydat dál. Nešel však sám. Vzal s sebou svoji vločku. Jemný Vánek je oba odnesl na zem do Království víl.

Skřítek s vločkou chvíli chodili po lese, volali na Královnu, a prosili tak dlouho, až za nimi přišla na palouček. „Copak se stalo, milý skřítku, že tak úpěnlivě voláš moje jméno?“ Skřítek slušně pozdravil a vypověděl Královně víl svoje trápení. Ta byla poctěna, že i na obloze vědí o tanci víl. Svolala své nejlepší tanečnice a ty pak učily vločku tančit. Když tančila skoro tak dobře, jako víly, poděkovala a vrátila se se skřítkem do Vánočního království. Však byl taky nejvyšší čas! Za chvíli budou Vánoce! Vločka pilně učila své sestřičky nádhernému tanci. Zkoušely každý den od rána do noci, aby se jejich tanec králi zalíbil.

Konečně nastal Štědrý den. Král Vánoční krajiny pozval všechny na velkou oslavu Vánoc. Všichni z království se snažili připravit co nejhezčí slavnost a nejlepší dobroty na stůl Králi i jeho hostům. Hlavním programem měl být tanec sněhových vloček. Po dobrém jídle a vánočním přání se všichni usadili v tanečním sále, který král nechal zbudovat. S velkým očekáváním sledovali, jak se krásné vločky řadí na svá místa. Doprostřed si stoupla největší vločka. Pak se všechny uklonily, a když spustila nebeská hudba, vznášely se jemně ve vzduchu. Byl to pro Krále i ostatní přihlížející velký zážitek! Nikdy nic tak nádherného neviděli.

Pak přišlo na řadu vysypání sněhové peřiny a všechny vločky něžně odtančily na zem. Všechny, kromě té největší. Tu si nechal Král Vánoční krajiny ve svém království, aby každý rok učila další sněhové vločky tančit. Dostala taky své jméno – Králova vločka. A taky dostala ještě něco. Král na svůj slib nezapomněl a nechal vločce ušít tu nejjemnější peřinku. To, aby měla kde odpočívat, když zrovna nebude tančit.

Až přijde zima a začne padat sníh, dobře se dívejte, děti! Uvidíte, jak sněhové vločky umí nádherně tančit.

---

^{Zdroj obrázků: Freepik (1,2) & montypeter.}