1. listopadu 2017 se paní Patricie, maminka tříleté Elišky, dozvěděla, že má nádor prsu. O své nemoci vypráví bez příkras - a díky tomu si můžete přečíst, jak vypadá rok s léčbou rakoviny.

Článek je součástí série na pokračování. Přečtěte si ostatní díly!

---

Můj příběh začíná v srpnu roku 2016, kdy jsem porodila svoji prvorozenou dcerku Elišku. Všechno bylo v pořádku a nádherné. Bohužel jen na nějaký čas.

První odloučení od dcery

Začátkem roku 2017 mi vyšly špatné výsledky stěru z děložního čípku. Ukázalo se, že se mi tam usídlil virus HPV. S doktory jsme to naštěstí zachytili včas, takže jsem v dubnu nastoupila na dva dny do nemocnice na konizaci čípku. Nejhorší pro mě bylo první odloučení od Elišky přes noc. S tatínkem ale vše zvládli na jedničku, druhý den si pro mě oba přijeli a odvezli si mě domů.

Varovné signály

Sotva jsem se po tomto malém zákroku vzpamatovala, našla jsem si malou bouličku v pravém prsu. Dost mě to vylekalo, a tak jsem hned druhý den zavolala svému gynekologovi, který mě poslal na ultrazvuk prsu. Měla jsem štěstí, volno měli ani ne za měsíc. A tak jsem na konci června odcházela z ordinace mamocentra s uspokojivou zprávou, že se jedná jen o jakési zauzlování mléčných žláz po kojení, které by mělo brzy zmizet. Pro jistotu si mě objednali na kontrolu za půl roku.

Přišlo léto, čas koupání a slunění se. S téměř roční dcerou jsem si ho naplno užívala. Ale boulička nemizela, naopak - zvětšovala se. Mně to ani tolik nepřišlo, sahala jsem si na ni denně, ale někdy v září mě přítel upozornil, že je to už fakt velká boule.

Zavolala jsem do mamocentra, vysvětlila jim situaci a objednali mě na říjen s tím, že mi pro jistotu hned odeberou vzorky na biopsii. Nebylo to vůbec nic příjemného a poslední odběr mě dost zabolel, ale co bych nevydržela pro svou jistotu, že to nic nebude…