Před třemi lety našli lékaři nyní pětiletému Rudovi zhoubný nádor jater. A rodině ze Zlína se zcela změnil život. I přesto, že ve většině případů doprovází do nemocnice malého pacienta maminka a táta zajišťuje příjem, tentokrát tomu bylo jinak.

Paní Veronika totiž byla v době stanovení synovy diagnózy ve třetím trimestru a do nemocnice tak s malým Rudou nastoupil tatínek. Bráška Toník se Rudovi narodil jen pár týdnů poté. Finanční situace rodiny tak byla hned od začátku napjatá. Naštěstí rodině přispěchali na pomoc Dobří andělé. „Ocitli jsme se v těžké situaci,“ přiznává paní Veronika. „Manžel přerušil zaměstnání a já byla na mateřské. Pomoc nám byla nabídnuta přímo v nemocnici v Brně a pár dnů po vyplnění žádosti jsme obdrželi první příspěvek. Finance od Dobrých andělů nám umožňují pokrýt náklady spojené se synovou léčbou – například doplatky léků, vitamíny, nízkobakteriální stravu či pohonné hmoty, ale i zajistit běžný chod domácnosti.“

Rudův nádor byl neoperovatelný, proto bylo nutné nasadit nejprve chemoterapie, jejichž cílem bylo nádor zmenšit. „Začátek léčby byl pro nás všechny těžký, nečekali jsme takový průběh. Rudánek s tatínkem strávil 5 týdnů na oddělení JIP. Mně bylo umožněno, díky Nadačnímu fondu dětské onkologie Krtek, přespávat na ubytovně naproti nemocnici. Jelikož jsem již byla téměř před porodem, spánek mezi všemi těmi pípajícími přístroji na JIP byl pro mě téměř nemožný. Vážím si toho, že jsme v tomto těžkém období mohli zůstat spolu,“ říká s vděčností paní Veronika. „Propuštění domů po měsíci a půl bylo dojemné, krásné. Rudánek ožil hned, jakmile viděl auta a šaliny, cesta domů po dálnici byla plná jeho nadšených výkřiků.“

Jedním z důsledků onkologické léčby je i výrazně oslabená imunita. Běžné věci se pro rodinu stávají dočasným nepřítelem. „Doma jsem měla přes 50 pokojových rostlin, všechny musely na doporučení lékařů pryč. Následovaly je záclony a další lapače prachu. Častý úklid pomocí dezinfekčních přípravků i praní povlečení a ručníků jsou u nás téměř na denním pořádku. Další nezbytnou součástí léčby je nízkobakteriální strava – vše musí Rudánek jíst čerstvé nebo vakuované a spotřebovat to do 4 hodin, pak se totiž v jídle začínají pomalu tvořit bakterie,“ vysvětluje Veronika a Rudolf ji doplňuje: „Často je složité Rudánkovi vysvětlit, že některé potraviny, které jí jeho bratr, nemůže. Je pro něj těžké i to, že musí být doma, když jde Tonda na hřiště. Nebezpečným je pro něj totiž i kolektiv dětí - kvůli riziku onemocnění třeba běžnou virózou.“ Za poslední dva roky se rodina režimu přizpůsobila, i přesto si na život v částečné izolaci nezvykli.

V lednu loňského roku se Rudův zdravotní stav pomalu zlepšoval a lékaři rozhodli o vyoperování nádoru. Operace byla úspěšná, nádor byl odebrán celý. Znamenalo to ale také odstranění žlučníku a asi poloviny jater. Následovala udržovací fáze léčby, v rámci níž mu byla podávána chemoterapie v tabletkách. Vše vypadalo na dobré cestě, příběh své rodiny paní Veronika ale bohužel zakončuje horší zprávou: „V létě byl Rudánek se svým bratrancem na příměstském táboře a v září začal chodit třikrát týdně do lesní školky, kam chodí pouze 15 dětí. Konečně si mohl začít pomalu užívat dětský kolektiv. Na začátku tohoto roku se ale bohužel onemocnění vrátilo. Lékaři nás na tuto možnost upozorňovali – i jediná nádorová buňka, která v těle zůstane, může udělat neplechu. A tak má náš Rudánek v tělíčku opět nádor. Léčba začíná znovu, nyní dostává chemoterapii a možná, když vše půjde hladce, podaří se i operace. Manžel opět přerušil zaměstnání, abychom zvládli péči nejen o Rudánka, ale i Tondu. Chceme u něj co nejvíce zmírnit dopad bratrovi nemoci. I s tím nám pomáhají Dobří andělé a za to jim patří veliké poděkování.“

Držíme pěsti!