Paní Věra s manželem a dětmi žije na Mladoboleslavsku. Jako první na svět manželé přivítali nyní již třináctiletou Elišku, syn Matěj se narodil o tři roky později. Elišce lékaři ve dvou letech diagnostikovali vzácný Cri du Chat syndrom, genetickou vadu 5. chromozomu. Maminka s ní zůstala doma a většinu času věnovala její péči. Před třemi lety však Věra sama onemocněla karcinomem prsu a rodina se opět musela přizpůsobit nové situaci.

Když se rodina dozvěděla o maminčině onemocnění, byl Matěj čerstvým prvňáčkem. Eliška byla ve 2. třídě speciální základní školy, do které denně dojíždí několik kilometrů. I přesto, že Eliška část dne tráví ve škole, péče o ni byla a je ve všech ohledech náročná. Potýká se s těžkou psychomotorickou a mentální retardací, mikrocefalií (nedostatečným vývojem mozku) a s tím spojenými projevy – špatnou rovnováhou, ochablostí svalstva a hyperaktivitou. Eliška komunikuje znakovou řečí či pomocí obrázkových kartiček. Kvůli problémům s páteří a svalstvem je nezbytné, aby pravidelně absolvovala rehabilitace. Velmi jí také pomáhá hipoterapie – léčebná rehabilitace s koňmi. V momentě, kdy Věra onemocněla, bylo nutné, aby se do péče o Elišku více zapojili všichni členové rodiny.

Operaci i první chemoterapie mohla Věra absolvovat v mladoboleslavské nemocnici a být tak co nejvíce se svou rodinou. Na radioterapii však již dojížděla do Prahy. „Na 33 dávek ozařování jsem denně dojížděla 60 km,” vzpomíná paní Věra. S její léčbou se kromě cestovného začaly pojit i jiné nenadálé výdaje na speciální stravu a různé podpůrné prostředky, které rodina pouze z tatínkova příjmu a příspěvku na péči o Elišku nestačila hradit. Proto požádali o pomoc Dobré anděly: “Díky Vám, Dobří andělé, mohu užívat různé přípravky na posílení imunity, což je pro mě velmi důležité. Jelikož od Vás dostává příspěvek také Eliška, je moje poděkování dvojnásobné. Chtěla bych Vám všem moc poděkovat za pomoc, kterou poskytujete nejen nám, ale i jiným rodinám, jež to právě potřebují. Díky Vám je můj boj s nemocí lehčí a věřím, že i já se jednoho dne stanu Dobrým andělem a budu pomáhat.“  

Po více než dvou letech léčby je zdravotní stav paní Věry stabilizovaný. Některá omezení však pociťuje stále: „Kromě únavy se mi daří celkem dobře. Po zhojení jizvy jsem zjistila, že mám problém natáhnout ruku vzhůru, ale jinak jsem v pořádku. Zhoršil se mi zrak, což vzhledem k mému věku není nic neobvyklého.” Paní Věra se již plně vrátila k běžnému režimu péče o svou rodinu, období své nemoci však stále hodnotí jako těžkou životní zkoušku. Dobří andělé s rodinou zůstávají i nadále a pomáhají hradit Věřiny i Eliščiny potřeby. Za pár měsíců pomoc paní Věře ukončí, Elišku však budou podporovat dále. Děkujeme!