Před šestnácti lety se paní Ingrid z Kojetína na Přerovsku narodila dvojčátka Alexandra a Honzík. Ač přišli na svět předčasně, ve 27. týdnu těhotenství, nic nenasvědčovalo tomu, že by nebyla zdravá. U chlapečka se však po týdnu objevily velké zdravotní komplikace. „Vlivem opakovaných sepsí synovi selhaly ledviny. Prodělal infekci krevního oběhu, která způsobila vznik trombózy, a v důsledku toho došlo u Honzíka k odumření periferních částí končetin. Obě nohy mu musely být amputovány v oblasti bérců. Amputace se týkala částečně i prstů na rukou. Honza má navíc dětskou mozkovou obrnu, nemluví, nezvládá hygienu, je epileptik, mentálně se pohybuje v pásmu středně těžké až těžké retardace,“ popisuje synovy obtíže maminka Ingrid.

Péče o dítě s těžkým kombinovaným postižením je náročná v mnoha ohledech. Paní Ingrid o svá dvojčata pečuje sama. Velkou podporou je pro ni rodina a osobní asistenti, kteří s Honzou tráví čas 2-3x týdně. Díky nim si může v klidu zařídit potřebné obchůzky, lékaře, nákupy nebo trávit čas pouze s dcerou, která bratrovo onemocnění dlouho těžce snášela.

Velký kus práce má za sebou i Honza. Naučit se pohybovat bez nohou nebylo pro malé dítě vůbec jednoduché. Aby to vše během svého fyzického vývoje zvládl, musel od dětství navštěvovat mnoho lékařů a absolvovat řadu terapií. „Skoro každý rok musel podstupovat ortopedickou operaci nohou, při které mu byly upravovány pahýlky. Po zhojení jizev následovalo zhotovení protéz a rehabilitace, spočívající zejména v posilování svalstva trupu a nohou, nácviku stability, techniky chůze a tak dále. Kromě cvičení Honzík rád dodnes chodí na hipoterapii, rehabilitaci s koňmi,“ uvádí paní Ingrid. Mezi další Honzovy záliby patří muzikoterapie, miluje vodu, takže rád tráví čas v aquaparku nebo v létě na koupališti, a dle možností jezdí na školy v přírodě nebo tábory.

Honza chodí na 6 hodin denně do speciální školy. Díky tomu mohla paní Ingrid nastoupit na zkrácený úvazek do zaměstnání, v současné době pracuje jako sociální pracovnice. Příjem rodiny je však vzhledem k péči, kterou Honza potřebuje, nedostatečný. Proto rodině již několik let pomáhají Dobří andělé. „Jejich finanční pomoc mi umožňuje Honzíkovi platit osobní asistenci a v poslední době i pobytovou odlehčovací službu. Asistenty má Honzík moc rád a vždy se na ně těší. Rozšiřuje si s nimi sociální kontakty a učí se neverbální komunikaci s dalšími pečujícími osobami, což je důležité pro jeho další rozvoj i život.“ Příspěvky také pomáhají hradit potřebné didaktické a zdravotnické pomůcky – v minulosti například pomohly s doplatkem na invalidní vozík nebo tablet, se kterým Honzík pracuje i ve škole. Dobrých andělů si paní Ingrid velmi váží a vzkazuje jim: „Přeji Vám pevné zdraví, štěstí, pohodu, a abyste nikdy nemuseli řešit podobné situace jako má rodina. Děkuji Vám za pomoc.“