Sedmnáctiletému Honzovi z Jablonecka diagnostikovali před jedenácti lety kraniofaryngeom – nádor mozku, který přestože je nezhoubný, bývá kvůli svému nešťastnému umístění často stejně nebezpečný jako nádory zhoubné. Od té doby absolvoval tři operace mozku a protonovou terapii. I když nebylo možné část nádoru operovat kvůli riziku velkého poškození zraku, je nyní Honza z onkologického hlediska v pořádku. Bohužel za sebou nádor zanechal trvalé následky.

Nejvíce poškozen má Honza právě zrak: “Na levé oko nevidí vůbec a na pravé jen na metr a půl, narušeno má i vnímání barev a světlocitu. Když déle kouká, bolí ho hlava. Zrakové omezení s sebou nese také sníženou schopnost orientace, takže potřebuje mimo domov doprovod,” popsala nám Honzovy potíže jeho maminka Katarína. Vzhledem k tomu, že Honzu onemocnění potkalo v období vývoje, zastavil se i jeho růst, proto mu byly po nějakou dobu aplikovány růstové hormony. Další komplikací, se kterou se musel naučit žít, byl VP shunt. „Hadička“, pomocí níž se upravuje tlak v komorách mozkových – odvádí nahromaděný mozkomíšní mok do dutiny břišní. Kdyby lékaři k tomuto opatření nepřistoupili, hrozilo, že by mu nahromaděná tekutina utlačovala důležitá mozková centra.

Následky onemocnění změnily Honzův život i ze společenského hlediska. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu i poškození zraku se nemohl vrátit zpět do běžné školy. Výuku ve škole absolvoval tři hodiny denně, a to pouze ve dny, kdy se cítil dobře. Někdy tam nemohl celý měsíc. Nakonec v loňském roce ze zdravotních důvodů ukončil své vzdělávání a byl mu přiznán invalidní důchod. Nyní je Honza doma s maminkou, která už na počátku jeho léčby musela opustit své zaměstnání, aby mu zajistila nezbytnou péči. Domácnost tak přišla o část příjmů a výdaje musela pokrýt výplata tatínka Jana, který pracuje jako lesník. Rodina se dostávala do čím dál větší finanční tísně. „Onemocnění syna změnilo hodnotový systém rodiny. Byla doba, kdy jsme prožívali neustálý finanční stres. Nevyhnuly se nám bohužel ani dluhy na nájemném,“ vzpomíná na nelehké období maminka Katarína.

Dobré anděly rodina oslovila již v době Honzovy onkologické léčby. Jeho potřeby se během let různě měnily a využití příspěvků se odvíjelo od jeho aktuálního stavu. Zprvu příspěvky pomohly financovat přestavbu bytu na bezbariérový a hradit rehabilitace. Pomáhaly i ke zlepšení Honzova psychického stavu. Díky nim se mohl věnovat svým zájmům a jezdit na výlety s rodiči a bratry – jedenáctiletým Matějem a dvouletým Josefem. Ty jsou pro rodinu společnou radostí. “Dobří andělé nám pomohli v těžkých chvílích, kdy jsme potřebovali stabilizovat bytovou situaci. Díky nim jsme Honzíkovi i Matějovi mohli plnit jejich přání a rozveselit je v období, které nebylo pro ně zcela snadné. Aktuálně z příspěvků kupujeme Honzovi speciální pomůcky pro nevidomé a další nezbytné věci. Je úplně neskutečné, že se v dnešní době a v našem státě najdou úžasní lidé, kteří pomáhají. Ani nevíme, jak vřele za vše poděkovat. Dobrým andělům přejeme mnoho štěstí a dobré vůle,” vzkazují rodiče.