Začátkem prázdnin jsme Vám dali možnost zeptat se spoluzakladatele nadace Dobrý anděl Petra Sýkory na cokoli, co Vás jen napadne. Díky spoustě zvídavých otázek Vám nyní představujeme druhý díl rozhovoru o fungování nadace, pomoci rodinám i přešlapech a úspěších. A protože se Petr u některých otázek pořádně rozepsal, rozhovor bude mít nakonec díly tři :-) Děkujeme za všechny Vaše dotazy!

První a třetí díl rozhovoru.

---

Jak zvládáte množství silných příběhů rodin, kterým pomáháte? Jak si dobíjíte baterky?

Přijal jsem fakt, že některé věci v životě změnit nemůžeme (nebo alespoň prozatím ne). Mezi tyto věci patří i závažná onemocnění včetně onkologických i onemocnění malých dětí.

Baterky se snažím především moc nevybíjet. Téměř každý den v roce, včetně sobot a nedělí, má pro mne podobný rytmus, podobné hlavní prvky. Mezi pracovními dny a obdobím dovolených je snad jen ten rozdíl, že o víkendech a dovolených nejdu do kanceláře a nemám pracovní schůzky. Samozřejmě jsou výjimky, když člověk cestuje nebo nastane nečekaná situace. Shodou okolností i na tuhle Vaši otázku odpovídám v neděli podvečer a navíc „na dovolené“.

Jaké máte zkušenosti s byrokracií u nás? Nehází Vám stát a vykazování příliš „klacky pod nohy“?

Je to zvláštní, ale byrokracie mne nikdy moc netrápila. Ani během skoro dvaceti let podnikání, ani s Dobrým andělem. Myslím ale, že je to také díky tomu, že mám kolem sebe velmi, velmi pečlivé a pořádkumilovné lidi. Nicméně - každoroční audit (přesněji řečeno audity dva, které děláme), vyúčtování veřejné sbírky a také letos práce související s novou úpravou v oblasti ochrany osobních údajů daly děvčatům v týmu opravdu zabrat.

Je nějaký příběh z těch mnoha, který na Vás obzvlášť zapůsobil?

Bezesporu ten první. Tak jako si řada z nás pamatuje, když jsme se poprvé rozjeli sami na kole nebo na první lásku.

Bylo to ještě před založením Dobrého anděla, kdy jsme s Honzou (pozn. DA – druhým spoluzakladatelem nadace) posílali peníze několika vybraným rodinám s onkologicky nemocnými dětmi - na zkoušku. Maminka se tehdy starala sama o dvě děti, holčičku a úplně malého chlapečka, který měl nádor na mozku. Musela přestat pracovat, trávila s kloučkem týdny a týdny ve Fakultní nemocnici v Motole, o holčičku se starali příbuzní. Bylo to těžké, protože bydleli asi 50 kilometrů od Prahy. Chlapečkovo tělíčko bohužel onemocnění nakonec nezvládlo. Byl jsem poprvé v životě na pohřbu. Rakev byla malá, bílá, jen pár lidí. Bylo to skromné a smutné. Uvědomil jsem si mimo jiné, jak je dobře, že Dobří andělé pomáhají v případě úmrtí pacienta ještě šest měsíců.

Vnímám i optimistické příběhy, kde léčba dobře dopadne. Těch je naštěstí více. Některé z nich Vám pravidelně přinášíme na Andělském blogu.

Jak vypadá Váš pracovní den či den volna?

Pracovní den i den volna jsou si podobné, hlavně v první části dne. Vstanu ve 4:45, asi hodinu čtu, mezi šestou a sedmou si zacvičím jógu, pak chystáme s Jindrou snídani nebo svačinu do školy. Následuje ranní šrumec s dětmi. Zbytek dne je „obyčejný“, snažím se mít jednu nebo dvě schůzky (ne osm, jak tomu bylo dříve), asi hodinu na studium, čtení a přemýšlení, dvacet minut zaberou e-maily (už jich není moc), hodinu až dvě sport, zbytek rodina - tak jak to všichni znáte. Snažím se chodit co nejvíce pěšky (i s dětmi). Tam kam, nedojdu pěšky, jedu na kole.

Jakou největší šílenost (či šílenosti) jste v životě udělal?

To bych tu raději nerozepisoval, protože kdyby to náhodou četla moje maminka, dostal bych vynadáno :-)

Podstatnější je totiž to, že se snažím šílené věci (dovolím si šílené věci chápat jako činy, jejichž výsledek či dopady nelze předem odhadnout) nedělat. To je jako kdyby člověk jel autem po dálnici a na chvíli pustil volant a doufal, že mu to projde. Šílené věci zní romanticky, když se povedou (nebo nepovedou), tak se o nich dobře čte nebo vypráví.

I když jsem slezl (a sjel na lyžích) pár hor, podnikl pár dobrodružnějších cest a závodů, tak se snažím na vše důkladně připravit, dobře věci promyslet. A pouštět se (v podnikání, filantropii i osobním životě) do věcí, kde jsou vyhlídky na zdárný výsledek opravdu dobré.

Z čeho máte největší radost? Co Vás dokáže potěšit v běžném dni?

Procházka. Jízda s dětmi na kole do/ze školy. Pěkný rozhovor s Jindrou. Trocha legrace. Setkání s pěkným člověkem. Když nějaká rodina napíše, že se již uzdravili a další pomoc od Dobrých andělů nepotřebují.

Co rád čtete? Co jste naposledy přečetl zajímavého?

Četl jsem hodně a rychle. Nyní čtu důkladněji a pomaleji. Naposledy třeba interpretace některých Shakespearových her.

Šlo by založit pobočku Dobrého anděla v mém městě?

Velkou výhodou fungování Dobrého anděla je právě to, že žádné pobočky nejsou třeba. Díky tomu lze v pár lidech zajistit provoz tak, aby byla pomoc co nejvíce efektivní. Veškerá komunikace probíhá online nebo poštou, není potřeba osobních návštěv v rodinách a pomoc se díky tomu dostává k potřebným velmi rychle.

Každý Dobrý anděl ale může být naší malou „pobočkou“ - takovou prodlouženou rukou, která bude o fungování nadace mluvit a šířit myšlenku pomoci dále, nebo třeba doporučí podporu Dobrých andělů potřebné rodině. Za každou takovouto pomoc jsme velmi rádi.

Kde si mohu koupit tričko nebo jiné předměty s logem Dobrého anděla?

Již pár týdnů je pro všechny Dobré anděly k dispozici e-shop, kde si mohou něco pro radost pořídit. Jeho cílem je především šíření dobré myšlenky mezi další dobré lidi. Budeme rádi, když Vám budeme moci udělat radost.