Mé dítě má leukémii. Myslela jsem, že s touto informací se mi zboří svět, ale on se nezbořil. Jen přestavěl. Od základů.

Článek je součástí série na pokračování, další díly najdete zde.

Podzim 2016

Po dvou týdnech a pár dnech chemoterapie přichází naprosto nečekaná věc. Paní doktorka nás pouští na víkend domů. Jsem z toho absolutně v šoku. Nevím, zda je to dobrý nápad, bojím se, aby se Vojtíškovi něco nestalo, ale nakonec souhlasíme a jedeme domů. Je to ten nejkrásnější víkend… Být zase spolu, jako rodina. Kluci se neustále objímají, Ondrášek chodí za Vojtíškem a hladí ho. Je to tak dojemné.

Návrat do nemocnice probíhá v poklidné atmosféře a Vojtíšek ani neprotestuje. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak jsou děti statečné. Když mají vedle sebe milující rodiče, jsou klidné a ví, že je vše v pořádku.

Po nějaké době se také dostáváme na první procházku. Je úžasné jít znovu ven. Jsme šťastní. Sbíráme kaštany a děláme z listí barevnou kytici, kterou pak věnujeme paní doktorce. Po 35 dnech léčby nastává další velmi očekávaný okamžik. Jsme opět propuštění na pár dní domů. Těšíme se. Tolik se těšíme.

Jenže náš návrat neprobíhá podle našich představ. Vojtíšek je hodně unavený a Ondrášek nervózní. Kluci se pořád pošťuchují a my je nemůžeme spustit z očí. Ráno Vojtíšek hlásí, že mu není dobře a zaleze si do postele. Má 38,3 °C. Chce se mi brečet. Vím, co to znamená. Musíme se vrátit do nemocnice.

Vojtíšek dostává antibiotika a teplota naštěstí ihned klesá. Opět si uvědomuji, jak je důležité naučit se brát věci tak, jak přicházejí. V tom z ničeho nic přestane Vojtíškovi fungovat katetr (hadička usnadňující nitrožilní podávání chemoterapie a odběry krve). Okamžitě se musí zastavit infuze a honem na rentgen.

Bohužel je to tak, katetr praskl. Jsem z toho nešťastná. Znamená to, že Vojtíšek musí na operační sál, kde mu katetr vytáhnou. Po několika dnech mu zavádí nový. Čekám na chodbě. Čtyřicet minut se protáhne na tři hodiny. Je to nesmírně psychicky náročné.

---

O autorce

Paní Lucie žije se svým manželem Pavlem a dvěma syny Vojtou (6) a Ondrou (4) v Ostravě. Před dvěma roky se začal Vojtíšek léčit s leukémií, většinu času trávil v nemocnici a paní Lucie s ním. Aby mladší Ondrášek nezůstal doma sám, přerušil pan Pavel svou práci ekonoma a ze dne na den se stal mužem v domácnosti. Jeho žena Lucie o sobě říká, že je životní optimistka. A je tomu opravdu tak. Aby dodala odvahu rodinám, které procházejí podobnou životní zkušeností, začala psát vlastní blog. Z jejích příspěvků vychází i náš příběh na pokračování. Jsme moc rádi, že se o její upřímné vyprávění a zejména nezdolnou víru v dobrý konec můžeme podělit s vámi.