Příběh Eriky: Velkou oporou mi byl manžel i rodiče
22.6.2018, Andělský blog, Příběhy„Nikdy jsem si nemyslela, že v mém věku budu v invalidním důchodu,“ napsala nám 38letá Erika z Prahy půl roku poté, co ukončila léčbu myeloidní leukémie. Touto nemocí onemocněla v době, kdy byl jejímu synovi Matyáškovi rok a s partnerem Romanem chystali svatbu.
Nemoc se poprvé ohlásila na návštěvě u rodičů na Slovensku. Nejprve Eriku trápily afty, ke kterým se přidala i zvýšená teplota. Myslela si, že se jedná o běžnou virózu a snažila se vše vyřešit dostupnými léky. Její zdravotní stav se však velmi rychle zhoršoval, nemohla jíst a byla nucena navštívit lékaře. Po vyšetření na ORL bylo zjištěno, že příčinou náhlého zhoršení zdravotního stavu je leukémie. Ihned následoval transport do Prahy, kde v Ústavu hematologie a krevní transfuze začala podstupovat 1. sérii chemoterapie.
První měsíc léčby strávila paní Erika celý v nemocnici. Kromě rizika možné infekce bylo potřeba řešit i přetrvávající horečky a afty. Po celou tu dobu byla odloučena od syna, za nímž se dostala až ve chvíli, kdy se její stav stabilizoval natolik, aby mohla opustit nemocnici. Velkou oporou jí byl samozřejmě partner, který za ní každý den chodil do nemocnice, ale také rodiče, kteří přijeli ze Slovenska, aby mohli hlídat Matyáška.
Náročná léčba trvala rok, její následky však přetrvávají. „Momentálně každý měsíc chodím na pravidelné kontroly, které jsou v pořádku. Jsem ráda, že jsem nemoc porazila, trápí mě ale stále zvýšená únava a do práce se nyní rozhodně vrátit nemohu,“ říká paní Erika, která před narozením Matyáška pracovala jako HR specialista a zajišťovala nábor nových pracovníků. Toto stresové prostředí pro ni však po prodělané nemoci nebylo zcela vhodné. Tím, že mnoho let pracovala v zahraničí, neměla dlouho jistotu, zda bude mít v Česku nárok na výplatu invalidního důchodu. Proto požádala o pomoc Dobré anděly. Jejich příspěvky rodina využívá zejména na zajištění chodu domácnosti i potřebnou rekonvalescenci. Invalidní důchod byl paní Erice nakonec přiznán a nyní doufá, že bude moci v budoucnu nastoupit do vhodného zaměstnání alespoň na poloviční úvazek.
Dobrým andělům paní Erika vzkazuje: „Ze srdce všem děkujeme. Přejeme Vám i Vašim rodinám hodně zdraví a lásky. Pokud se jednou naše finanční situace zlepší a budeme toho schopni, rádi se k Vám přidáme jako Dobří andělé.„