Iveta i její děti – Martin (15) a Dorota (23), hrají závodně pétanque. Před rokem si tato aktivní maminka z Náchodska musela dát v hraní pauzu. Léčila se v královéhradecké nemocnici s karcinomem prsu.

Paní Iveto, již dlouhá léta se léčíte s diabetem, do jaké míry cukrovka komplikuje Vaši onkologickou léčbu?

S diabetem 1. typu se léčím už 36 let. Po těch letech se u mě vyskytuje řada  komplikací – snížená funkce ledvin, ischemická choroba srdeční, neuropatie. A kvůli tomu nastaly i komplikace s léčbou rakoviny. Protože jsem po prvních chemoterapiích nebyla schopná jíst, měla jsem těžkou hypoglykémii – tj. nízkou hladinu cukru v krvi. Poté se přidala i neuropatie, poškození periferních nervů, kvůli němuž jsem nebyla schopná chodit rovně a měla jsem těžké bolesti nohou a šíjových svalů. Absolvovat další cyklus chemoterapie už nešlo. Některé potíže mi přetrvávají dodnes – nevzpomínám si na názvy věcí, jména lidí. Mám ohromné problémy se základními počty, občas během hovoru zapomenu o čem hovoříme. I na tom má svůj podíl cukrovka a samozřejmě chemoterapie.

Léčíte se ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, což je poměrně daleko od Vašeho bydliště. Jak často do nemocnice dojíždíte?

Nejdřív jsem na chemoterapii dojížděla 1x za 3 týdny, pak po týdnu. Ozařování jsem mívala každý den, celkem jsem absolvovala 23 ozařovacích dní. Teď mám hormonální léčbu a na injekce jezdím každý měsíc. Je to různé, třeba tento měsíc pojedu do nemocnice minimálně 6x, kromě terapií musím dojíždět i na další vyšetření a kontroly.

Dcera Dorota studuje vysokou školu v Pardubicích a syn Martin právě dokončuje 8. třídu. Jak zvládali období Vašich hospitalizací? Pomáhal Vám někdo s péčí o mladšího syna?

Jelikož jsem prodělala mnoho operací a kvůli diabetu byla hospitalizovaná již mnohokrát, mou nepřítomnost zvládali. Dcera je už samostatná a se synem mi hodně pomáhala moje maminka.

Celá rodina se věnuje závodně hře pétanque. Vy vedete žebříček svého týmu a Martin je dokonce v české juniorské reprezentaci. Příprava a cestování na zápasy musí být nejen časově, ale i finančně náročné. Bylo nutné tento velký rodinný koníček v průběhu léčby omezit nebo Vás naopak “držel nad vodou”?

Syn je v juniorské reprezentaci a já nejen že hraji, ale jsem předsedkyně disciplinární komise asociace. Věnuji se trénování juniorů a jsem reprezentační trenérka dívek v kategorii Espoirs (18-22 let), ve které do loňska reprezentovala i dcera (ta má za sebou řadu reprezentací jak na mistrovství Evropy, tak světa).

Po první chemoterapii jsem odjela jako trenérka na mistrovství Evropy ve Francii. Bylo to sice náročné, ale ta změna byla super. Po druhé chemoterapii jsem ještě jela na turnaj do Brna, ale pak už to nešlo – tréninky ani turnaje. Letos na jaře jsem opět začala hrát, a to i ligu, ale je to náročné. Musím často sedět i během zápasu, nedělá mi dobře sluníčko a únava se dostaví velmi rychle. Pétanque je pro mě oddych, relax a útěk od nemoci. Jsou to setkání s přáteli a nejsem díky němu jen doma.

Finančně je to náročné, ale ligu platí náš klub, mistrovství ČR také a junioři mají startovné rovněž hrazeno. Pokud by to tak nebylo, nemohli bychom jezdit po turnajích. V klubu je nás jen pár, co se věnujeme dětem a juniorům. Martin je opět v širším výběru reprezentace a má hodně přípravných turnajů a tréninků. Naštěstí není problém, aby ho ostatní na turnaj odvezli a postarali se o něj. Je to pro mě obrovská a neocenitelná pomoc.

Dobří andělé Vám pomáhají od ledna tohoto roku, jak jejich příspěvky nejčastěji využíváte?

Bez Dobrých andělů by to opravdu nešlo, díky nim mi odpadl stres z nedostatku peněz. Beru mnoho léků, na které se doplácí. Nízkobakteriální ani diabetická dieta nejsou také nic levného. Dalším velkým výdajem je také cestovné k lékařům, ale i běžné prostředky pro domácnost. Velkou radost mám i z toho, že se děti dál mohou věnovat svým zájmům.