V září nastoupila Emička, která v červenci oslavila šesté narozeniny, do školy. Byla to pro ni velká změna, pobyt mezi dětmi ve školce si totiž poprvé zkusila až loni. S dětmi se do té doby pravidelně setkávala jen v nemocnici, kde od tří let podstupovala onkologickou léčbu. Na své onemocnění nebyla sama, po celou dobu jí byla nablízku rodina, se kterou žije na Prostějovsku. Tvoří ji bráška Kryštůfek (4), tatínek Jakub a maminka Markéta.

“Emičce se na konci srpna 2015 objevila na zádech menší vystouplá bulka. Pediatrička nás poslala za ortopedem, který nás doporučil na vyšetření do Dětské fakultní nemocnice v Brně. Rentgen ani magnetická rezonance nic neprokázaly. Lékaři rozhodli, že tkáň odeberou a při té příležitosti odoperovali celý nález. Histologie potvrdila naše obavy, jednalo se o zhoubný nádor - alveolární rhabdomyosarkom, který se vyskytuje v měkkých tkáních. Po operaci následovaly dva týdny intenzivních vyšetření, většinou v narkóze. Emička absolvovala odběr kostní dřeně, zavedení katetru, vyšetření ledvin, scintigrafii skeletu, CT jater a břicha, PET a magnetickou rezonanci zad,” vzpomíná na první dny po stanovení vážné diagnózy paní Markéta. Bylo potřeba, aby rodiče rozložili své síly. V nemocnici se střídali, aby byli oba s Emou i s malým Kryštofem, který měl v té době teprve rok.

Následně započala onkologická léčba: “Na řadu přišla chemoterapie a pravidelné kontroly. Neustále jsme jezdili do Brna. Přestala jsem kojit, aby nám ročního synka mohla hlídat babička. Po ukončení prvního cyklu chemoterapie šla Ema na kontrolní magnetickou rezonanci a CT zad. Také podstoupila druhou operaci, při které jí byla odebrána tkáň z okolí původního nádoru. Histologie tentokrát přinesla dobré zprávy, nádor se nerozšířil. Přesto Ema musela podstoupit další chemoterapii, na kterou navazovalo šestitýdenní ozařování. Hned poté byla zahájena půlroční experimentální léčba, na kterou jezdila jednou za týden rovněž do Brna. Léčebné látky jí byly podávány nitrožilně v kapačkách. Doma ještě denně brala v sirupu slabou chemoterapii. Tato udržovací experimentální léčba měla snížit riziko návratu rakoviny, které je v jejím případě padesátiprocentní. Skončila v listopadu 2016.”

Časté hospitalizace i dojíždění do Brna byly pro rodinu po všech stránkách velmi náročné. Tatínek, který pracuje jako kamenosochař, musel v práci dohánět, co dojížděním do nemocnice zameškal. Situace byla neúnosná a nakonec se po pár měsících rozhodl svou živnost pozastavit. Rodiče se střídali v péči o děti i domácnost. Léčba s sebou přinesla i řadu nákladů, které nejsou na první pohled viditelné. Největší položku činily pohonné hmoty. Emička nesměla kvůli možným infekcím přijít do kontaktu s větším počtem lidí a domácnost se stala takřka sterilní. Krom jiného musela rodina dodržovat i nízkobakteriální dietu a vyhýbat se jakýmkoli nákazám, které by pro Emičku byly nebezpečné. Vzrůstající náklady a výpadek příjmů rodinu zavedl k Dobrým andělům, “Děkujeme všem, kteří nám pomáhali, podporovali nás a mysleli na nás v těch nejtěžších chvílích, kdy se nám hroutil svět a my nevěděli, jak to všechno zvládneme. I díky vám jsme zjistili, kolik dobrých lidí žije kolem nás, což nám dodávalo sílu a energii do dalšího boje se zákeřnou nemocí,” vzkazují oba rodiče.

Optimistický je i výhled do budoucnosti, jak píše paní Markéta: “Teď už je vše na dobré cestě, Ema navštěvovala spolu se svým bráškou školku a od září začala chodit do 1. třídy. Při odstranění nádoru přišla o jeden zádový sval, proto častěji navštěvujeme bazén, abychom předešli možnému zakřivení páteře. Příspěvek od Dobrých andělů nám pomáhal i s různými doplatky za přípravky na podporu imunity a nákupem kvalitních potravin. V rámci psychoterapie jsme Emičku zapsali do kroužků. Miluje sport, pravidelně jezdíme do Boskovických lázní, a také jsme jí koupili kolo, trénujeme běh a skok na školním hřišti. Je plná síly. Věříme, že už bude všechno v pořádku a Ema prožije krásný a naplněný život!”

Dobří andělé pomáhali Emě a její rodině po 2,5 roku do letošního června. Děkujeme!