Poprvé diagnostikovali lékaři paní Haně z Liberce zhoubný novotvar vaječníků v prosinci roku 2014. O dva roky později se nemoc vrátila. O to, jak se máma tříleté Elišky s dvojí náročnou léčbou vyrovnala, se s námi podělila v rozhovoru.

Onemocněla jste v době, kdy Vaší dceři bylo pár měsíců. Váš partner musel dělat vše proto, aby rodinu zabezpečil, kdo se o Elišku v době Vašich hospitalizací staral?

V době mých prvních hospitalizací jsme museli do péče o tehdy 4měsíční Elišku zapojovat příbuzné. Předně hlídal tatínek Elišky, babičky, nejbližší tety a přátelé. A samozřejmě jako kojenec cestovala i se mnou a za mnou do nemocnice. Bylo to náročné a celkově na tu situaci nerada vzpomínám.

Po roce léčby vše vypadalo, že se nemoc zastavila. Náhle však přišel další nález nádorových ložisek. Co Vás v tu dobu drželo při síle?

Držela mě samozřejmě moje rodina, partner, maminka, tatínek, teta, rodiče partnera. Také obrovská chuť žít a fakt, že jsem maminkou. Pak přišel okamžik, kdy jsem se stala věřící a cítila jsem podporu Boha. Důležitým momentem bylo setkání s věřícími a místním panem farářem, který mě navštívil přímo doma a ještě před velkou a náročnou operací mě pokřtil.

Během léčby jste si prošla chemoterapiemi, operací i biologickou léčbou, která fáze pro Vás byla nejnáročnější?

Všechny fáze jsou opravdu náročné pro tělo i pro psychiku. U každé je to jiné a specifické. Záleželo na tom, co která přinášela, a co bylo nutné během ní zvládnout. Nemohu říci, co je nejnáročnější. Po operaci to samozřejmě je těžké všechno, ale zase jsem měla péči. Při chemoterapii se objevily zdravotní komplikace a celkově to byla dlouhá doba, kdy jsem nemohla fungovat jako běžně. Vše navazuje, souvisí a přechází jedno do druhého. Celá doba léčby i období po ní, jsou velmi náročné. Biologická léčba byla pro mé tělo nejméně namáhavá a vedlejší účinky byly rovněž mírnější.

Co pro Vás znamenala a znamená pomoc Dobrých andělů?

Pomoc Dobrých andělů je obrovská, oceňuji zejména klid, který skýtá. Stres z finanční situace se zmenší. Což má určitě vliv na psychiku, tedy na celkový stav nemocného i všech, kteří to s ním prožívají. Je to úžasná věc, možná i v globálním měřítku. Srdečně děkuji za nás všechny!

Vaše dcera má dnes již skoro čtyři roky, co nejraději děláte celá rodina společně?

Elišce je 3,5 roku. Naše partnerství s jejím otcem nevydrželo v původní podobě. Spoustu záležitostí, které jsou mezi námi, řešíme. Není to totiž vůbec jednoduché. Rádi se věnujeme všem obyčejným a neobyčejným radostem, které jen vymyslíme a dají se realizovat s tříletým dítětem :-) Eliška má maminku a tatínka a my zase ji, a to je to nejcennější, co si můžeme přát a co prožíváme!