Paní Helena, maminka dvouletého Albrechta, onemocněla krátce poté, co jej přestala kojit. Náročnou léčbu karcinomu prsu, na kterou ze Šumperka dojížděla do Olomouce, zvládá i díky pomoci manžela a maminky. Jak sama říká: „Přišla jsem o prsa, ale ne o své ženství.“

Kdy jste poprvé pojala podezření, že byste mohla být nemocná?

První znepokojení jsem pocítila, když jsem si v roce 2017 v srpnu nahmatala útvar v prsu. Nejprve jsem tomu nepřikládala žádný velký význam a říkala si, že to bude ještě ztvrdlé mléko po ukončeném kojení. Po týdnu, respektive po víkendu, kdy jsem měla intenzivní fyzickou zátěž, jsem si znovu prohmatávala prsa a bulka, na kterou jsem mezitím skoro zapomněla, byla větší. To mě znervóznilo a hned následujícího dne jsem zašla, pro jistotu, k obvodní lékařce. Ta mě okamžitě poslala na onkologii. I zde byli lékaři velice obezřetní a vstřícní a ihned udělali potřebná vyšetření. Koncem srpna bylo jasno – je to agresivní zhoubný nádor. U lidí mého věku jsou nádory tohoto typu spíše neobvyklé, a tak jsem byla poslána na genetické testy, které potvrdily, že je mé onemocnění geneticky podmíněné.

Máte za sebou operaci nádoru, chemoterapii, nyní dojíždíte do Fakultní nemocnice v Olomouci na radioterapii. Ovlivňuje nějak fakt, že je Vaše onemocnění geneticky podmíněno, další postup léčby?

Můj typ nádoru naštěstí není hormonálního typu, proto nemusím absolvovat okamžité odstranění vaječníků a dělohy. Ke klasické léčbě je přidána další léčba, která má mít vliv na DNA. I když jsem měla nádor včetně metastáz v přilehlých uzlinách pouze pravostranně orientovaný, bylo mi genetikem doporučeno podstoupit oboustrannou mastektomii, odstranění prsů – jako prevenci. Pravděpodobnost, že by se stejný problém během krátké doby objevil i na levé straně, byla velmi vysoká. Další riziko spojené s touto genetickou zátěží je výskyt nádorů v oblasti vejcovodů, vaječníků a dělohy. Protože bylo zjištěno, že nádory vznikají prvotně na vejcovodech a poté se přesouvají na vaječník, bylo mi, prozatím, doporučeno odstranění vejcovodů, což může mít za následek vznik osteoporózy. Můj typ nádoru je však dle onkologa velmi agresivní a rád se vrací, proto nezbývá než věřit, že byly podstoupeny všechny kroky, aby se tak nestalo.

Onemocnění Vás zastihlo krátce po narození syna. Manžel dojíždí za prací ze Šumperka do Prahy a doma bývá pouze o víkendu, kdo Vám pomáhá?

Manžel má nyní kvůli mému onemocnění umožněn 2 dny v týdnu homeoffice. Zbytek doby je mi velkou oporou moje maminka, která ze sebe i přes své zdravotní problémy vydává maximum. I přes maximální možnou pomoc manžela si nedokážu představit, že bych neměla její pomoc a podporu.

Albrecht má dva roky, vnímá, že se jeho maminka potýká s nemocí?

Určitě vnímá, že se něco děje. V genech má po mně divokost :) Ale zároveň pozoruji, že i takto malé dítě je velmi empatické, a když vidí, že jsem unavená, tak mi nechá prostor pro odpočinek. Také je smířený s tím, že jej předávám babičce, u které je velmi rád, a neřeší, že máma jede pryč. Bohužel to má vliv i na jeho setkávání s ostatními dětmi. Kvůli snížené imunitě, která je způsobena léčbou, se vyhýbám místům, kde by mohla být možná nákaza byť i pouhé rýmy, tedy i kolektivům malých dětí.

S léčbou je také spojena řada výdajů, i proto jste oslovila Dobré anděly, co z jejich příspěvků hradíte?

Základní léčba je plně hrazena pojišťovnou. Ovšem má mnoho vedlejších účinků, které je nutné řešit, aby se organismus úplně nezhroutil. Největším problémem je již zmíněná nízká imunita. Pak také vyčerpanost organismu po „otravách“ chemoterapií a ozařováním. Rekonvalescence po operaci je pro tělo také značně náročná. Vše spojené s léčbou vedlejších účinků léčby rakoviny si už musí pacient hradit sám. S tím se pojí i změna jídelníčku. Tělo by mělo být co nejméně zatěžováno těžkým jídlem nebo jídlem chemicky či jinak ošetřeným a bez tzv. „Éček“. Tyto potraviny jsou samo sebou dražší.

Po operaci, kterou mám už za sebou, a operacích, které mě ještě čekají, a rekonvalescenci s nimi spojenou, se o syna stará manžel, který má tímto krácený plat. Příspěvky nám pomáhají kompenzovat i tuto ztrátu.

Vzkázala byste něco ženám, které také prochází onkologickou léčbou?

Diagnóza rakovina neznamená zkázu, smrt a uzavření se před světem. Naopak! Mluvte o tom, nebojte se a věřte, že je to jen další zkušenost a život jde dál. Pokud žena přijde o jedno, nebo jako já, o obě prsa, mohlo by se zdát, že přišla o své ženství. Není tomu tak. Žena může být krásná a přitažlivá i bez prsou. Užívejte si rodiny, smíchu, něhy, přátelství. Život nekončí, jen máte o zkušenost víc, smějte se a užívejte každé chvíle, co přijde. Stojí to za to, i kdyby to měl být jen rok. Když vás srazí auto, tak nemáte možnost si užít ani ten rok.