Mé dítě má leukémii. Myslela jsem, že s touto informací se mi zboří svět, ale on se nezbořil. Jen přestavěl. Od základů.

Článek je součástí série na pokračování, další díly najdete zde.

Říjen 2016

Dva týdny následující po vyřčení diagnózy leukémie jsou šílené. V hlavě mi hučí. Nemůžu a ani nechci věřit tomu, že se to doopravdy děje. Stále si říkám, že to musí být jen zlý sen. Vojtíšek nám přece nemůže zemřít. Lékaři mě uklidňují, že léčba leukémie se posunula o veliký kus dopředu a úspěšnost vyléčení je veliká. Až 90 % dětských pacientů se vyléčí. Ale věřte tomu poté, co vám sdělí takovou nečekanou diagnózu.

Jako první vyšetření nás čeká odběr kostní dřeně. Výsledek ukáže, o jaký typ leukemie se jedná. Ve Fakultní nemocnici Ostrava se léčí jen jeden typ – akutní lymfoblastická leukémie. Moc si přeju, aby se potvrdil i u Vojty. Naštěstí to tak opravdu je…

Každý den probíhá několik vyšetření. Postupně absolvujeme EKG, EEG, magnetickou rezonanci, zubní a oční vyšetření, rentgen plic, ultrazvuk břicha a návštěvu neurologie. Čeká nás také několik sternálních punkcí (odběr kostní dřeně z dřeňové dutiny hrudní kosti) a punkcí lumbálních (odběr malého množství mozkomíšního moku z páteřního kanálu v oblasti bederní páteře). Vojtíškovi také zavádí centrální žilní katetr – hadičku, která usnadňuje podávání léků a odběry krve, kterých je opravdu mnoho.

Všechna vyšetření jsou naštěstí bezbolestná. Ale vysvětlete malému dítěti, že se nemá bát. Vojtíšek má obrovský strach a před každým vyšetřením pláče. „Maminko, chci, aby nás nechali na pokoji,“ říká mi a mně to trhá srdce. Jakmile jsme ale sami, uklidní se. Když zjistí, že mu sestřičky kromě měření tlaku a teploty nic víc neudělají, dokonce se na ně i usmívá.

Vzhledem k tomu, že mě Vojtíšek nepustí pomalu ani na záchod, držím všechny emoce v sobě. Pouštím je ven až ve chvíli, kdy spí. Samozřejmě to někdy neuhlídám a rozbrečím se i před ním, ale zase se rychle vzpamatuju. Vojtíškovi nelžu. Vysvětlím mu, že pláču, protože jsem smutná. Že jsem nečekala, že budeme muset zůstat v nemocnici a že je mi také smutno po Ondráškovi. Ale ujišťuji jeho i sebe, že to zvládneme.

---

O autorce

Paní Lucie žije se svým manželem Pavlem a dvěma syny Vojtou (6) a Ondrou (4) v Ostravě. Před dvěma roky se začal Vojtíšek léčit s leukémií, většinu času trávil v nemocnici a paní Lucie s ním. Aby mladší Ondrášek nezůstal doma sám, přerušil pan Pavel svou práci ekonoma a ze dne na den se stal mužem v domácnosti. Jeho žena Lucie o sobě říká, že je životní optimistka. A je tomu opravdu tak. Aby dodala odvahu rodinám, které procházejí podobnou životní zkušeností, začala psát vlastní blog. Z jejích příspěvků vychází i náš příběh na pokračování. Jsme moc rádi, že se o její upřímné vyprávění a zejména nezdolnou víru v dobrý konec můžeme podělit s vámi.