Třiatřicetiletá Lenka z Hradce Králové je aktivní žena. Ráda plave, cvičí, kreslí, jezdí na kole a na bruslích, miluje procházky v přírodě, kino a koncerty. Profesí je právnička. Ve 26 letech jí lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu, nevyléčitelné autoimunitní onemocnění, které napadá centrální nervový systém. Nemoc provází ataky, při nichž se její stav vždy o něco zhorší, a přibudou další neurologické obtíže. Některé se objeví a zase rychle odezní, jiné přetrvávají déle. Nikdy neví, jak jí druhý den bude. Přesto všechno se Lenka snaží žít plnohodnotný život a užívat si ho plnými doušky.

Před čtyřmi lety se Lence narodila Štěpánka. Partnerský vztah se po pár letech rozpadl a navíc přišla další nečekaná rána. „Bylo to krátce poté, co mi skončila tříletá mateřská dovolená - v závěru roku 2016. Byla jsem čerstvě rozvedená, po vážné atace roztroušené sklerózy, ale konečně jsem začínala nabývat fyzickou kondici. Chodila jsem běhat a plavat, cítila jsem se skvěle. A pak mi lékaři oznámili, že mám rakovinu prsu,“ vzpomíná Lenka.

Její léčba nebyla jen tak ledajaká. Začala chemoterapií, následovala operace, ozařování, hormonální a biologická léčba, která trvá doposud. S péčí o Štěpánku pomáhala celá rodina. Hlavně ze začátku, když Lenka podstupovala chemoterapie a bylo jí zle. Také finanční situace nebyla příznivá. V průběhu léčby jí ale „kolegyně“ pacientka poradila, aby požádala o pomoc nadaci Dobrý anděl, od které sama dostávala příspěvky. „Tři roky jsem pobírala pouze rodičovský příspěvek a do zaměstnání jsem se vrátila jen na pár měsíců. Snažila jsem se, a stále se snažím, minimalizovat výdaje, ale zároveň nechci, aby Štěpánce něco chybělo. Ráda bych jí aspoň trochu vynahradila to, že se jí nemůžu vždy plně věnovat. Díky finanční pomoci od Dobrých andělů mám pocit, že má Štěpánka vše potřebné,“ přiznává Lenka.

Do práce se zatím Lenka naplno vrátit nemůže, fyzická síla se vrací po ukončení intenzivní léčby jen pomalu. Zkouší znovu začít pozvolna běhat a plavat. Jak sama říká: „S roztroušenou sklerózou jsem se za ty roky musela naučit odpočívat. Když cítím, že jsem unavená, změním plány, abych si oddechla. A chemoterapie mají samozřejmě lví podíl na únavě, s níž se teď potýkám.“ Pravidelné kontroly lékařů na onkologii se jí ještě stále nevyhnou, ale jejich intervaly se prodlužují a Lenka doufá, že již brzy bude moci začít opět chodit, třebas alespoň na zkrácený úvazek, do zaměstnání.

Držíme jí pěsti!