„S manželkou Markétou vychováváme tři krásné holčičky - Natálku (8), Pavlínku (6) a Míšu (1,5). Před rokem a půl náš život nabral jiný směr. Já, řidič kamionu, hlavní živitel rodiny jsem vážně onemocněl. S kolegou jsme nakládali v zahraničí auta na kamion, pak jsme si dali večeři a já jsem z ničeho nic zkolaboval. Následující týden jsem zůstal doma, abych si odpočinul. Navíc jsem si nečekaným pádem rozrazil ret. Na lékařské prohlídce jsem doktora upozornil na bulku na krku. Následovalo vyšetření měkkých tkání a diagnóza – Hodgkinův lymfom. A pak šlo vše ráz na ráz, přerušení zaměstnání, operace a téměř půl roku chemoterapie.

S manželkou jsme se rozhodli říct dětem, že je tatínek nemocný, ale doposud nevědí, jak vážně – jsou na to malé a nechtěli jsme je tím zatěžovat. Také s příjmem domácnosti jsme potřebovali pomoct, přišli jsme o hlavní příjem. Naše výdaje převyšovaly příjmy. V nemocnici jsem viděl letáček nadace Dobrý anděl, který nabízel finanční příspěvky pro takové rodiny, jako jsme byli my. V té době se léčil s rakovinou také můj kamarád a paradoxně o pomoc Dobrých andělů zažádal o měsíc dříve než já. Ten mi pak poradil, co vše je k tomu zapotřebí.

Musím říct, že jsme velice vděčni za finanční podporu, kterou nám každý měsíc Dobrý anděl posílá na účet. Nebýt této nadace, jsme na vše sami a určitě bychom to po finanční stránce nezvládali. Kromě toho náš příjem tvoří přídavky na děti, manželčina rodičovská a nyní pár měsíců můj invalidní důchod.

Zatím nevím, co bude dále. Docházím každé 3 měsíce na kontroly. Lékaři tvrdí, že první rok až tři se má tato nemoc tendence vracet. Potýkám se s velkou únavou. Je jasné, že jako řidič kamiónu jsem už skončil. Náročné povolání doprovází ne úplně dobrá životospráva. Musím si najít jinou lehčí práci, možná v létě, teď na to není síla. Špatná životní zkušenost i přesto přinesla něco dobrého. Mohu trávit více času s rodinou a věřte, že tento čas si člověk začne užívat více, když si uvědomí, jak je život křehký.“

Pavel, Uherský Brod, 36 let