„Již několik let před narozením Ellenky v roce 2011, jsem zásadně změnila stravovací návyky. Díky tomu a také díky pravidelnému sportu jsem se dostala na svou vysněnou váhu. To mi asi umožnilo nahmatat podezřelý útvar u žebra, který se zpočátku jevil jeho součástí,“ začíná své vyprávění paní Ivana (37) z Prahy a pokračuje: „To bylo v dubnu předminulého roku. Do června se útvar zvětšil a já se rozhodla okamžitě kontaktovat lékaře. Následovalo vyšetření a hned druhý den biopsie, po které mi lékaři oznámili, že mám rakovinu prsu.“

Doposud byla paní Ivana zdravá a ani v minulosti neměli v rodině nikoho s podobnou diagnózou: „Zpětně, když o tom přemýšlím, jsem si jistá, že hlavním spouštěčem byl stres. Jsem operní pěvkyně a dá se říci, že má práce je nevyzpytatelná. Svou dceru jsem již několik let vychovávala sama. V té době nečekaně skončil projekt, který nás měl živit několik let. 4 roky jsem měla problém uživit dceru i mě.“

Během jednoho roku pak musela paní Ivana podstoupit operaci, chemoterapie a radioterapie. Pomáhala celá rodina a přátelé. Otec ji vozil pravidelně do nemocnice a maminka s jejím nevlastním otcem zajistili péči o malou Ellenku. „V tom nejhorším období, kdy jsem absolvovala chemoterapie, byla Ellenka u babičky s dědou velmi často. Nechtěla jsem, aby mě v takovém stavu viděla a nesla si vzpomínku po zbytek svého života. Vysvětlila jsem jí, že teď spolu být nemůžeme proto, abychom spolu mohly být později. Protože kuličku, kterou mám v prsu, musí paní doktorka odstranit. Následovala otázka, jestli mám nemoc, na kterou se umírá. Nelhala jsem jí. Velmi se mi po ní stýskalo. Ke konci to už pro ni bylo dlouhé a mé odjezdy vždy oplakala,“ vzpomíná paní Ivana.

I v průběhu léčby se částečně věnovala opernímu zpěvu, který ji pomáhal udržet při životě. Jednou měsíčně zpívala na koncertech. Ukončení jedné z částí léčby oslavila 90 minutovým recitálem 8 dní po operaci ve Slovanském domě. Lékaři, které pozvala na koncert, nevěřili, kde bere tolik energie. „Naopak, neměla bych tu energii, kdybych se vzdala jednoho ze dvou zásadních zdrojů radosti. Jeden z nich byl neustále jinde než já – má dcera. O druhý, operní zpěv, jsem se nenechala i přes varování připravit,“ vzpomíná. Jak žít a tvořit šťastný zdravý život jí tato nemoc ukázala dle jejích slov jasně.

Částečný příjem ze zpěvu však na hospodaření zdaleka nestačil. Maminka Ivaně řekla o nadaci Dobrý anděl, která pomáhá také onkologicky nemocným rodičům. Nejprve o pomoc žádat nechtěla. Jedním z důvodů byla hrdost a pocit, že jsou tu jistě lidé, kteří podporu potřebují více. Druhým byla obava z velkého papírování. Špatná finanční situace ji však v únoru loňského roku donutila: „K mému překvapení šlo vše snadno a rychle – jednoduché vyplnění žádosti a první pracovní den v březnu jsme měly peníze na účtu. A tak nám Dobří andělé pomáhají již 21 měsíců. Z jejich podpory hradíme běžný chod domácnosti a potřeby pro Ellenku. Musím říct, že pravidelný několika tisícový příspěvek, je pro nás obrovskou pomocí. Onkologická diagnóza vás vždy zaskočí a pro člověka, který má postavený život jen na své schopnosti a kondici vydělat si na živobytí, je velkou školou,“ přiznává.

Léčbu paní Ivana ukončila v září loňského roku, stále se však potýká s chronickou únavou. Navíc ji z důvodu odebrání lymfatických uzlin dlouhodobě trápí záněty dutin, průdušek či mandlí a s tím spojená častá léčba antibiotiky. Stále dochází na pravidelné lékařské kontroly a doufá, že se již nemoc nevrátí.