Již několik let před rokem 2011, kdy se mi narodila Ellenka, jsem zásadně změnila stravovací návyky. Díky tomu a také díky pravidelnému sportu jsem se dostala na svou vysněnou váhu. To mi asi umožnilo nahmatat podezřelý útvar u žebra, který se zpočátku jevil jeho součástí. To bylo v dubnu předminulého roku, do června se útvar zvětšil a já se rozhodla okamžitě kontaktovat lékaře. Následovalo vyšetření a hned druhý den biopsie, po které mi lékaři oznámili, že mám rakovinu prsu.

Mé tělo bylo doposud zdravé a ani v minulosti jsme v rodině neměli nikoho s touto diagnózou. Zpětně když o tom přemýšlím, jsem si jista, že hlavním spouštěčem byl stres. Jsem operní pěvkyně a dá se říci, že má práce je nevyzpytatelná. Svou dceru jsem již několik let vychovávala sama. V té době skončil projekt z měsíce na měsíc, který nás měl živit několik let. 4 roky jsem měla dlouhodobý problém uživit dceru i mě.

Během jednoho roku jsme podstoupila operaci, chemoterapie a radioterapie. Celou dobu mi pomáhala rodina a skvělí přátelé. Táta mě vozil pravidelně do nemocnice a maminka s mým nevlastním tátou se starali o Ellenku. V tom nejhorším období, kdy jsem absolvovala chemoterapie, byla Ellenka u babičky s dědou velmi často. Nechtěla jsem, aby mě v takovém stavu viděla a nesla si vzpomínku po zbytek svého života. Vysvětlila jsem ji, že teď spolu být nemůžeme, proto abychom spolu mohly být později. Protože kuličku, kterou mám v prsu, musí paní doktorka odstranit. Následovala otázka, jestli mám nemoc, na kterou se umírá. Nelhala jsem jí. Velmi se mi po ní stýskalo. Ke konci to už pro ni bylo dlouhé a mé odjezdy vždy oplakala.

I v průběhu léčby jsem se částečně věnovala opernímu zpěvu, který mě pomáhal udržet při životě. Jednou měsíčně jsem zpívala na koncertech. Konec jedné části léčby jsem oslavila 90 minutovým recitálem 8 dní po operaci ve Slovanském domě. Lékaři, které jsem pozvala na koncert, nevěřili, kde beru tolik energie. Naopak, neměla bych tu energii, kdybych se vzdala jednoho ze dvou zásadních zdrojů radosti. Jeden z nich byl neustále jinde než já, má dcera. O druhý, operní zpěv, jsem se nenechala i přes varování připravit. Jak žít a tvořit šťastný a zdravý život mi tato nemoc ukázala jasně.

Částečný příjem ze zpěvu na hospodaření nestačil. Maminka mi řekla o nadaci Dobrý anděl, která pomáhá i onkologicky nemocným rodičům. Já jsem o pomoc žádat nechtěla ze dvou důvodů. Jedním byla hrdost a pocit, že jsou tu jistě lidé, kteří ji potřebují více. A druhým byla klasická obava z velkého papírování, kterou již v sobě máme všichni dlouhodobě zakódovanou. Špatná finanční situace mě však v únoru loňského roku donutila. K mému překvapení šlo vše snadno a rychle, jednoduchá žádost a první pracovní den v březnu jsme měli peníze na účtu. A tak nám Dobří andělé pomáhají již 16 měsíců.

Z příspěvků hradíme běžný chod domácnosti i potřeby pro Ellenku a musím říct, že pravidelný několika tisícový příspěvek, je pro nás obrovskou pomocí. Onkologická diagnóza vás vždy zaskočí a je velkou školou pro člověka, který má postavený život jen na své schopnosti a kondici, vydělat si na živobytí.

Svou léčbu jsem ukončila v září loňského roku, stále se však potýkám s chronickou únavou. A vlivem odebrání lymfatických uzlin, mě dlouhodobě provází záněty dutin, průdušek mandlí a s tím se pojí také častá léčba antibiotiky. Stále docházím na pravidelné lékařské kontroly a doufám, že se již nemoc nevrátí.

Mým snem je se s Ellenku definitivně přestěhovat do Berlína, kde dlouhodobě a pravidelně vystupuji na koncertech. A jelikož sny si musíme pokusit splnit, do první třídy by měla Ellenka nastoupit již tam. Pravděpodobně s ročním odkladem docházky, vzhledem k mé momentální kondici potřebuji více času, abych jí mohla být větší oporou. Vše záleží na tom, jak na tom bude můj zdravotní stav. Nemoc mne naučila se více respektovat a plánovat méně. Přeji všem, ať je jejich cesta z nemoci trvalá a s podporou!