V malé obci na Náchodsku vychovává paní Markéta (*1980) dceru Natálku a syna Alexe. Před dvěma lety v květnu se rodině změnil život ze dne na den. Paní Markéta si od lékařů vyslechla závažnou zprávu.

Paní Markéto, co přesně jste si od lékařů před dvěma lety vyslechla?

Invazivní středně duktální karcinom prsu. Moje diagnóza.

Co diagnostice předcházelo? Kdy jste na onemocnění přišla?

Na jaře 2015 mě pobolívalo pravé prso, nahmatala jsem si celkem velkou nepravidelnou bulku. Nejdříve jsem si myslela, že to jsou zduřelé mléčné žlázy po porodu. K lékaři jsem se vydala vlastně až kvůli mamince, která mne přiměla.

Jakou léčbu jste podstoupila? Trvala dlouho?

Podstoupila jsem 8 cyklů chemoterapie, po té následovala operace (odstranění zmenšeného nádoru), a po té radioterapie – 32x ozáření celého pravého prsu. Tato léčba trvala skoro rok. Nyní stále podstupuji hormonální léčbu.

Chemoterapie, radioterapie, jak jste průběh léčby snášela?

Chemoterapie byla pro mě nejhorší. 5 měsíců, kdy neměla jsem chuť na jídlo, trápily mě nevolnosti a úplně ze mě odešla síla.

Paní Markéto, žijete sama se svými dvěma dětmi. Kdo se o ně staral v průběhu Vaší léčby?

Při chemoterapiích mi pomáhala tchyně, dojížděla vždy na týden po absolvování cyklu a starala se o mě a o děti. Moc jí za to děkuji, někdy to neměla se mnou lehké, nechtěla jsem jíst co mi uvařila, ale vždy jsem nakonec něco pozřela. Když mi bylo zase trošku lépe, tak občas přijela mamka. Babička, s kterou bydlíme, mi také hodně pomáhala s dětmi a vařila nám.

Velkou oporou mi v té době byla moje kamarádka Monča, naše dcerky navštěvují stejný kroužek, a tak vozila obě, aby kvůli mé nemoci děti ještě více nestrádaly. Chodila mě navštěvovat, podporovala psychicky, vezla mě na vstupní vyšetření – scintigrafii. A také mi oholila vlasy, když už mi začaly vypadávat.

Víte, že… mnoho rodin musí po dobu léčby řešit hlídání a péči o děti. Pomáhají tak prarodiče, starší sourozenci, tety a strejdové nebo kamarádky. V některých případech rodinám nezbývá, než využít placené hlídání.

Pomozte nám najít další rodiny!

Onemocněla jste v průběhu rodičovské dovolené. Jak jste situaci zvládla finančně?

Pomáhala nám rodina a kamarádi – jak to šlo. Měli jsme i nějaké úspory, tak se to zvládnout dalo. Babička nám vařila obědy a jezdila nakupovat.

K lékaři Vás přivedla maminka. Kdo Vám pověděl o pomoci Dobrých andělů?

O pomoci Dobrých andělů mi řekla v listopadu 2015 naše paní vedoucí stravování v MŠ. Řekla mi, že mám malé děti, že bych měla určitě o pomoc Dobrých andělů požádat. Já ale neměla tu odvahu požádat a teprve na její připomenutí v říjnu loňského roku jsem tak konečně učinila. Moc jí děkuji.

V prosinci, před odjezdem na plánovanou operaci, mi děti ze školky namalovaly velké srdíčko s andílkem. Na srdíčku bylo napsáno: „Milá paní Alexova maminko – posíláme Vám sebou na operaci, sílu a šťastného anděla zdraví a myslíme na Vás – třída Ptáčků“ s podpisy dětiček nebo jejich namalovanými značkami (od těch, které ještě neuměly psát). Moc mě toto srdíčko potěšilo a povzbudilo, stále ho mám při sobě.

Na co nejčastěji používáte příspěvky od Dobrých andělů?

Příspěvky nám pomáhají každý den, platíme s nimi za jídlo, kroužky, oblečení a věci, které děti zrovna potřebují.

Jak se s Vaším onemocněním vyrovnala vaše nejbližší rodina? Děti, maminka, tchyně.

Děti vědí, že maminka měla těžkou nemoc, tak se snaží se vším pomáhat, jsou moc šikovní pomocníci. Jsou to moje zlatíčka.

Moje mamka si už prožila těžké chvíle, když se starala o nemocného taťku, který zemřel na rakovinu plic v roce 2013. Bylo jí to hodně líto, ale stále opakovala, že to bude všechno zase v pořádku a pomáhala mi psychicky i pomocí různých alternativních metod. Tchyně se mnou byla, když mi bylo opravdu nejhůř a za to jsem jí neskutečně vděčná. Všichni věří – i já – že budu zdravá jako dřív!

V důsledku onemocnění jste nyní v invalidním důchodu. Jak se zdravotně cítíte?

Jelikož podstupuji hormonální léčbu (a ještě 4 roky budu), tak se cítím unavená. Pro pocity horkosti nemohu dobře spát. Nemám ještě tu svoji energii, kterou jsem měla před nemocí, ale věřím, že po ukončení veškeré léčby se budu cítit dobře.

Na co se těšíte, paní Markéto? Máte nějaký sen, o kterém si sníte?

Těším se, že budu zase aktivně sportovat (lyžovat, jezdit na kole, chodit na výlety) a nebudu hned unavená. Mým snem je otevřít si kavárnu, do které se budou lidé rádi vracet na dobrou kávu.

Co byste vzkázala Dobrým andělům?

Moc děkuji Dobrým andělům, že jsou tu mezi námi. Jsem velmi vděčná za každou pomoc, kterou nám mohou dát. Na světě je bohužel tolik nemocných, především dětí, které potřebují podat pomocnou ruku, aby jim nemoc co nejméně zasáhla do jejich krásných životů. A Dobří andělé jsou tady právě pro všechny, kteří tuto pomoc potřebují! Děkujeme za jejich starost, pomoc, důvěru a laskavost.