Paní Janě v září loňského roku lékaři diagnostikovali Hodgkinův lymfom, nádorové onemocnění mízních uzlin. Čtyřčlenné rodině se obrátil život na ruby. Jana okamžitě zahájila léčbu v brněnské nemocnici. Mladší syn Jakub, kterému byly v té době dva roky, byl zvyklý na pozornost maminky a najednou se musel naučit trávit více času s tatínkem. Ze začátku změnu nesl těžce. Starší Adámek měl zrovna nastupovat do první třídy. Vše bylo hektické, řešilo se především zdraví paní Jany a událost, jakou je nástup do školy, šla trochu stranou.

Paní Jana podstupovala chemoterapie, při nichž byla nutná pravidelná krátkodobá hospitalizace v nemocnici. O děti a domácnost se staral její manžel, pan Vítek, který pracuje jako montér vodovodů. Nutnost péče o domácnost a další starosti, měly vliv na dobu strávenou v zaměstnání a tím i výši příjmu. Finanční situace rodiny začala být neúnosná. Rodina doufala, že v době, kdy bude paní Jana doma, zvládne péči o Kubíka, silné nevolnosti a únava po chemoterapii jí v tom však zabránily.

Kamarádka proto paní Janě doporučila nadaci Dobrý anděl, která pomáhá nejen onkologicky nemocným dětem, ale i rodičům. Vyplnili žádost, nechali ji potvrdit ošetřujícím onkologem, a během několika dnů dorazil první příspěvek.

Chemoterapii paní Jana ukončila v březnu tohoto roku, stále ji trápí únava, bolesti nohou a špatný spánek. Na konci června jí skončila rodičovská a měla nastoupit do práce. Na svou práci se však po těžké nemoci necítí. Pracovala jako dělnice, což obnáší fyzickou zdatnost. Proto si také hledá novou lehčí práci, nejlépe v kanceláři. „Snažím se dostat zpět do běhu běžného života. Postarat se o děti, domácnost, zahrádku, která je mým koníčkem. Bohužel to všechno najednou nezvládám, cítím se unavená, psychicky na tom nejsem úplně dobře,“ říká paní Jana a dodává: „Děkujeme, že se v dnešní době najdou tak úžasní lidé, kteří chtějí pomáhat, protože nikdy nikdo nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc druhých.“