Bohužel ne všechny děti, jimž Dobří andělé pomáhají, náročnou léčbu zvládnou. Mezi ně patří i Terezka, která se léčila se zhoubným nádorem v mezihrudí od srpna 2014 na brněnské onkologii. Jak píše její maminka Marcela: „Léčbu nesla velmi trpělivě. Jakoby věděla, že si toto musí odžít a my s ní. Poslední měsíce jsem měla pocit, že Terezka ví, co dělá, proč to dělá, kam směřuje. Rozhodně bych nepoužila slovo boj. Na pohřbu byla přečtena následující slova…

Do léta 2014 se Terča těšila pevnému zdraví, projela na kole Pálavu, vyhrála 3. místo v taneční soutěži. Převoz rychlou sanitkou na brněnskou onkologii přišel jako blesk z čistého nebe. Byl to šok! Terezka ze začátku nesla nemoc s lehkostí, před první 8 hodinovou operací se ptala, co bude na oběd. Léčba byla postupně náročnější a vyčerpávající - nespočet chemoterapií, nespočet dní a nocí v nemocnici, nespočet odjezdů na sál, biologická léčba, radioterapie další chemoterapie.

Do léta letošního roku jsme hráli hru, že si toho nebudeme až zas tak všímat. Po návratu z nemocnice se „odbrnila“, normální život byl nejlepším lékem. 18. 10. 2016 byla Terezka na poslední operaci, přišla o pravou plíci, ale statečně rehabilitovala. Zasvitla naděje, ale nemoc začala vyhrávat. Ač se to zdá nemožné, v nemocnici jsme zažili spoustu krásných a nadějných dní. Za téměř 2,5 roku léčby se lékaři, sestry, prodavačky v bufetu i chodby nemocnice stali důvěrně známými. Často jsme slýchali, že bychom se od Terezky, která si NIKDY nepostěžovala, mohli učit.“

Celá rodina dodává: „Rádi bychom poděkovali nadaci Dobrý anděl i všem Dobrým andělům za pomoc. Dávali jste nám pocit, že na to nejsme sami. Pomáhali jste celé naší rodině, ulehčili jste naši finanční situaci s ohledem na různé vícenáklady, které jsme nuceně, ale s láskou vynakládali. Náš Dobrý anděl paní Iva F. z Prahy nás dokonce kontaktovala a za poslední rok Terezku několikrát navštívila. Myslím, že se zrodilo přátelství, za které jsem velmi vděčná.“