Když lékaři diagnostikovali Natálce akutní myeloidní leukémii, bylo jí teprve 2,5 roku. Nyní má již skoro 6letá slečna náročnou léčbu za sebou a my Vám přinášíme její příběh.

Natálka žije společně se svou starší sestrou Eričkou (8) a mámou Erikou na Kladensku. Chodí do mateřské školy, ráda kreslí a hraje si s panenkami. Leukémii jí lékaři diagnostikovali v dubnu roku 2013. Prakticky ihned následovala hospitalizace v pražské Fakultní nemocnici v Motole.

„Natálka slavila druhé narozeniny,“ vypráví paní Erika „oslava probíhala krásně, když najednou Natálka zůstala stát u stolečku a začala si stěžovat na točení hlavičky. Podívala jsem se jí do obličeje a viděla jsem, jak jí očička rychle kmitají ze strany na stranu. Pak najednou upadla na zem a záchvat pokračoval téměř dvě minuty.“ Návštěva u dětské lékařky skončila doporučením k neurologickému vyšetření, kde ale bylo vše v pořádku.

„Během 14 dnů se však záchvat opakoval znovu. Hned jsme jely na další vyšetření, absolvovaly jsme CT mozku i páteře, nejrůznější odběry krve… Vše bylo v pořádku. Jenže záchvaty se objevovaly stále, navíc je začaly doprovázet i zvýšené teploty, únava, bolest nohou. Následovala další vyšetření, odběry krve a bohužel již tentokrát špatné výsledky.“

Ve Fakultní nemocnici v Motole potvrdili podezření na akutní myeloidní leukémii a Natálka prodělala ještě další vyšetření - například komplikovaný odběr kostní dřeně, aby lékaři určili, zda musí podstoupit její transplantaci.

To se naštěstí nestalo a tak Natálka absolvovala „pouze“ 5 sérií náročné intenzivní chemoterapie. Paní Erika, která s ní byla v nemocnici a po celou dobu léčby jí byla oporou, nám tehdy napsala: „Bez pomoci Dobrých andělů bych to jen těžko zvládla, nedovedu si představit, z čeho bych zaplatila pobyt v nemocnici a léky pro Natálku. Díky nim se nedostávám do finanční tísně a nemusím si vzít půjčku.“ Poplatky za pobyt v nemocnici byly naštěstí záhy zrušeny, a tak mohla paní Erika nakoupit Natálce například navíc také doplňky stravy či potřebné vitamíny, ale i hygienické potřeby nebo například roušky.

„Po prvním bloku chemoterapie nastaly u Natálky velké zdravotní komplikace,“ vzpomíná paní Erika. „Těžký kolaps a selhání organismu - Natálka se dusila, selhávalo jí srdíčko, měla vysoké horečky, bolesti… Bylo to to nejhorší, co jsem v životě viděla a zažila. Půl rok intenzivní léčby byl hodně komplikovaný a prakticky celou dobu jsme zůstávaly v nemocnici.“

Následoval rok takzvané udržovací léčby, kdy již mohla být Natálka doma, kde i nadále brala chemoterapii, která však již nebyla tak agresivní a měla za cíl udržet dobrý zdravotní stav a zabránit návratu onemocnění. Bylo nutné rovněž dodržovat přísné podmínky jak hygienické, tak stravovací v podobě nízkobakteriální diety, což potvrzuje i vyprávění paní Eriky „Doma nastaly velké změny: kytky, plyšáci, veškeré postavičky… vše, co lapalo prach, muselo pryč, abychom co nejvíce omezily výskyt nejrůznějších bakterií. Luxování, vytírání podlahy, utírání prachu… to vše bylo na denním pořádku.“

Natálka navíc nemohla do kolektivu, a proto bylo hlavním cílem maminky jí co nejvíce pobyt doma zpříjemnit. I s tím pomohli Dobří andělé - paní Erika měla dostatek prostředků i na koupi například hezké knížky, hračky nebo pomůcek na kreslení.

V listopadu roku 2014, rok a půl po stanovení diagnózy, mohla být Natálčina léčba zdárně ukončena a od té doby se postupně navrací do „běžného“ života. I přes problémy v podobě velmi oslabené imunity již mohla nastoupit alespoň na několik hodin týdně do školky. „Natálka je stále velmi často nemocná a tak nemohu chodit do práce a musím s ní být doma,“ píše paní Erika a dodává: „Stále máme strach z jakékoli virózy, aby se její stav zase nezhoršil a nemoc se nevrátila.“

Nejen Dobrým andělům připojuje také poděkování: „Velmi moc bych chtěla poděkovat veškerému zdravotnickému personálu za to, co pro Natálku udělali. Velmi si toho vážím. Díky patří i celé naší rodině a přátelům, kteří nám byly nejen psychickou oporou.

A v neposlední řadě samozřejmě veliké poděkování patří i všem Dobrým andělům, kteří nám v této nejtěžší chvíli moc pomohli svými příspěvky, a já mohla Natálce dopřát alespoň to něco málo k radosti. Moc Vám děkujeme! Natálka s maminkou Erikou, sestřičkou Eričkou a celou rodinou.“

Děkujeme a přejeme Natálce hlavně hodně zdraví!