Již několik let jsou rodiče devítileté Alenky Dobrými anděly a pomáhají rodinám, které se vlivem rakoviny nebo jiné vážné nemoci dostaly do finanční tísně. I oni totiž mají zkušenost s vážným onemocněním. V dubnu 2012 Alence diagnostikovali lymfoidní leukémii. „V nemocnici jsem poznala maminky, které se o děti staraly samy, případně byly v rozvodovém řízení, neměly práci nebo musely řešit, jak zaopatřit druhé zdravé dítě. Měli jsme štěstí, že jsme s přítelem byli dva, a vše tak společně dokázali zvládnout. Proto jsme se ještě před ukončením Alenčiny léčby stali Dobrými anděly. Chtěli jsme dalším rodinám pomoci, co nejdříve to šlo,“ vysvětluje paní Monika, maminka Alenky.

Staňte se i Vy
Dobrým andělem

Zapojila se celá rodina

Alenčina léčba trvala 2 roky. Nemoc měla vliv na celou rodinu - plány do budoucna se zhroutily a všichni se soustředili Alenčino uzdravení. Paní Monika s ní zůstala v nemocnici, zatímco její přítel Viktor pečoval o malého Davídka (*2009). Současně s tím se snažil zabezpečit rodinný příjem a rekonstruovat byt tak, aby vyhovoval hygienickým podmínkám pro návrat malé pacientky domů. Alenka měla v důsledku léčby a chemoterapie oslabenou imunitu. Z domu proto musel být odstraněn například koberec, záclony, květiny a různé další lapače prachu. I přes pomoc prarodičů bylo toto období pro všechny velmi těžké.

Pomoc Dobrých andělů

Dobří andělé pomáhali rodině již od samého začátku pravidelně každý měsíc. Z jejich příspěvků rodina hradila speciální nízkobakteriální stravu pro Alenku, častou dopravu do nemocnice, roušky či desinfekční přípravky. Přesto se v průběhu léčby rodina zadlužila.

Měsíc po stanovení diagnózy skončila paní Monice rodičovská dovolená. V zaměstnání jí vyšli naštěstí vstříc, a tak v průběhu akutní fáze léčby trvající téměř rok, mohla zůstat s Alenkou doma. Mladší bráška David zůstával s nimi, protože do školky nastoupit nemohl z důvodu možné nákazy některou z běžných dětských nemocí, která by zkomplikovala Alenčinu léčbu.

Následovala udržovací fáze léčby, která již měla volnější režim. Alenka jezdila na plánované kontroly, jejichž rozestup se stále prodlužoval. „Jakmile začala udržovací fáze léčby, musela jsem se vrátit do zaměstnání. Veškerou péči o děti převzal tatínek, který vše zvládl na jedničku,“ vypráví paní Monika.

Síla pozitivního myšlení a víry v uzdravení

A co by vzkázala všem rodinám, které se kvůli vážné nemoci dostaly do těžké situace? „Nikdy nepřestanete mít starost o svoje děti, což rodičovství samo o sobě přináší. Když Vás potká to, že Vám dítě vážně onemocní, je to bolestné, ale musíte věřit, že to dobře dopadne. Děti jsou neuvěřitelně statečné a Vaše blízkost je pro ně velmi důležitá, jak jistě víte. Často jsme o všem mluvili, ptali se. Paní doktorky nás nikdy neodmítly a sestřičky z oddělení intermediární péče s námi v nemocnici sdílely dny i noci. I díky nim jsme od začátku věřili, že se naše Alenka uzdraví. Nebuďte na ten smutek sami a překonejte tu překážku, kterou Vám osud přichystal. Držíme Vám pěsti a přejeme zdraví, štěstí a kouzelné úsměvy Vašich dětí.“

Přečtěte si další
příběhy rodin