Dobří andělé jim pomáhali více než 2,5 roku – po dobu, kdy se Viktorka léčila se zhoubným nádorem, který provázely četné problémy. Nyní již mají léčbu za sebou a i přesto, že u Viki stále přetrvávají komplikace, pomalu se již dostává zpět do života předškolačky :) Přečtěte si jejich příběh, vyprávěný vlastními slovy maminky Petry.

V prosinci roku 2012 se nám narodila dcerka Viktorka. Byla pěkný křikloun a už od malička byla temperamentní :). Vše probíhalo hladce. O 6 měsíců později Viktorka dostala horečku a bylo jí velmi špatně a úlevu našla jen v jedné poloze. Na noc, která následovala, asi nikdy nezapomenu.

Nemohla jsem spát, měla jsem divný pocit, a stále jsem slyšela Viktorku, jak se vrtí. Nezdálo se mi to. Pak jsem ji vzala k sobě, abych ji nakojila. Viki byla už naprosto jiné miminko, vydávala jen takový divný zvuk a pohled měla nepřítomný.

S přítelem jsme si nejdříve říkali, zda zbytečně nepanikaříme – to prostě člověka napadne. Nakonec jsme se ale v noci do nemocnice vydali s tím, že se na nás pro jistotu podívají a za chvíli pojedeme domů. Ale po příjezdu nabralo vše rychlý spád. Na rentgenu Viktorce objevili lékaři obrovský útvar v bříšku. Obratem pro nás přijela sanitka a převezli nás z Příbrami do pražské nemocnice Motol.

Následovala různá vyšetření, převoz na ARO a uvedení do umělého spánku, protože jí začali selhávat všechny orgány. Na ARO strávila 4 dny. Celý den jsem se tam o ni starala, četla jí, omývala ji, zase četla, mazlila se s ní, povídala ji co je nového… Prognóza nebyla dobrá, různí lidé se snažili pomoci, posílali nám na dálku pozitivní energii. Čtvrtý den se Viktorce naštěstí začalo dařit lépe, a mohla být probuzena z umělého spánku. Měli jsme z toho velikou radost!

Následně nás převezli na JIP onkologie a hematologie. Viktorka byla plná hadiček. V třísle, v hrudi. Prožila si šílené abstinenční příznaky, protože byla pod velkým množstvím sedativ a morfinu. Bylo to strašné. Nakonec ale vše překonala. V následujícím měsíci Viki podstoupila spoustu vyšetření, po kterých následovala operace nádoru, při níž přišla o ledvinu. Následovaly série chemoterapie, které byly ukončeny v prosinci téhož roku - půl roku po oné noci.

Viktorka strašně dlouho nechodila, protože se jí vlivem operace zbortil druhý obratel (nádor byl vrostlý do páteře). Hrozilo jí celoživotní ochrnutí, ale díky své energické povaze a pravidelným rehabilitacím, nakonec chodit začala.

Příjem naší domácnosti nebyl vzhledem k mé rodičovské dovolené během Viktorčiny léčby příliš dobrý. V nemocnici nám hned od začátku nabídli pomoc nadace Dobrý anděl. První příspěvek nám byl zaslán téměř obratem po podání žádosti. Každý měsíc nám pak byla zasílána finanční pomoc ve výši několika tisíc korun. Ze začátku jsme díky Dobrým andělům hradili poplatky za pobyt v nemocnici, pak následné rehabilitace a častou dopravu do nemocnice. Dobří andělé nám tak pomáhali jak v průběhu léčby, tak i určitou dobu po ní, abychom se opět mohli vrátit hladce do „normálního“ života. Za to jsme velmi vděčni.

V listopadu loňského roku Viktorce diagnostikovali lékaři Kawasakiho syndrom, vzácné onemocnění, které postihuje jen minimum mimo asijských dětí. Selhává jí imunitní systém a musí být sledovaná na kardiologii. Po delší době opět trávíme čas v nemocničním prostředí, naštěstí se však zřejmě nemoc podchytila včas.

Nejdůležitější je pro nás ale to, že jsme zvítězili nad nádorem. Děkuji všem lékařům a sestrám na onkologii v nemocnici Motol za pomoc a lidský přístup i Dobrým andělům za finanční podporu. Od té doby říkám, co nás nezabije, to nás posílí!