Pětiletá Viktorie žije společně se svými rodiči a roční sestrou Elenkou v Třinci. V květnu roku 2014 jí lékaři diagnostikovali akutní lymfoblastickou leukémii. Ihned byla hospitalizována a začala náročná léčba. „Zhroutil se nám svět,“ popisuje paní Šárka první reakci. „S manželem jsme tomu nemohli uvěřit. Vše bylo o to horší, že jsem v tu dobu byla těhotná. Na jednu stranu šílený strach o dceru a nevědomost, co bude, co nás čeká. Na druhou stranu strach o nenarozené miminko v bříšku kvůli stresu. Po konzultacích s lékaři, načtení informací o nemoci, úžasnému přístupu sestřiček a celého personálu jsme získali velkou naději. Strach částečně opadl a my se rozhodli jít do boje a vyhrát za každou cenu.“

Následovalo dlouhých 9 měsíců intenzivní onkologické terapie, kdy byla Viki většinu času i s maminkou hospitalizovaná v nemocnici. „Máme za sebou těžké chvíle, kdy jsme už propadali zoufalství, ale vždy jsme je jako rodina překonali a stali se zase o trochu silnější. A musím říct, že Viktorka je opravdu velmi statečná a silná holčička a já, jako její máma, jsem na ni nesmírně hrdá. Vždy, když bylo nejhůř, tak nás ona sama uklidňovala, že všechno bude zase dobré, že se jednou uzdraví. Ani nevím, kde se to v ní bralo :) Každopádně už teď plánuje být paní doktorkou, tak snad jí to vydrží.“

V současné době probíhá u Viki takzvaná udržovací léčba v domácím prostředí. Přestože musí dodržovat zatím velmi přísný režim, snaží se postupně zapojovat zpět do běžného života. „Až na občasnou únavu se cítí dobře,“ píše paní Šárka, „začali jsme cítit velkou naději, že už to bude jenom lepší a to škaredé už je za námi. Konečně začínáme aspoň trochu žít jako dřív. Snažíme se jí vynahradit celý loňský rok, který byl pro ni opravdu příšerný, ale Viki byla tak statečná, že to zvládla i v nejtěžších chvílích s úsměvem. Nejen opora nás rodičů, ale i Vás, Dobrých andělů, dává mé dceři elán do života, naději. Jsme velmi vděčni za Vaši pomoc, ani nevíte jak! Moc si toho vážíme a děkujeme!“