Pan Martin žije společně se svou dcerou Martinkou (*2005) na Tachovsku, kde si na pozemku svých rodičů opravil malý byt. Je svobodný a o Martinku se s velkou pomocí svojí maminky Marie stará téměř od narození sám, Martinčina maminka v péči o dceru nejeví zájem. Zprvu byla péče o Martinku velmi náročná, protože pan Martin pracoval jako řidič autobusu a byl tedy téměř celý den v zaměstnání. „Když byly Martince 4 roky, odešel jsem z ČSAD, abych se jí mohl více věnovat, a začal jsem pracovat na 3 směnný provoz v továrně,“ vypráví.

Martinka trpí od narození syndromem Dandy – Walker, což je vzácné onemocnění, které postihuje vývoj mozku a způsobuje problémy s pohybem, koordinací, ale i intelektem. „Hned od začátku jsme začali jezdit po nejrůznějších vyšetřeních, zaměřili jsme se hodně na rehabilitaci, lékaři nás připravovali na to, že Martinka nebude nikdy sama chodit,“ píše pan Martin. „Každý den a vlastně při každém přebalování jsme s Martinkou cvičili cviky na posílení svalstva a srovnání páteře. Když ve 20 měsících udělala první tři krůčky, měli jsme z toho obrovskou radost a lékaři také.“ Kromě pravidelné rehabilitace jezdila Martinka s babičkou pravidelně do lázní, kde pokaždé postoupila opět krůček v rehabilitaci dopředu.

„Nyní je Martince 9 a půl a stále jezdí na rehabilitace, protože nechodí tak dobře, jak by měla. V pracovní dny chodí do denního stacionáře Víteček, kde také absolvuje povinnou školní docházku,“ pokračuje pan Martin a dodává: „Během dne se o Martinku stará osobní asistentka, doma já nebo maminka, je zcela závislá na pomoci druhé osoby. Navíc je hyperaktivní a zcela bez zábran, musíme na ni tedy dávat neustále pozor.“ Martinka nosí pleny, sama neumí potřebu rozpoznat. Nemluví, pouze ukazuje a brouká nebo křičí. Rodině většinou rozumí, ale s každým úkonem potřebuje pomoc.

„Dost jsme si s Martinkou psychicky zkusili a ještě zkoušíme,“ vypráví pan Martin, „za její objetí a radostný smích to ale stojí – posílí a pohladí na duši – to nic nenahradí. Je to dost náročné, ale snažíme se to zvládat. Díky příspěvkům od Dobrých andělů můžeme Martince hradit rehabilitační pomůcky, rád bych jí také pořídil speciální komunikační zařízení, díky kterému by nám mohla Martinka snáze říci, co potřebuje.“

Všem Dobrým andělům pan Martin vzkazuje: „Chtěli bychom poděkovat za vstřícnou a vzájemnou pomoc. Usnadňuje všem postiženým dětem a jejich rodičům klidnější život. Moc a moc velké díky všem, kteří se o nás starají.“