I osobní zkušenosti mohou vést k tomu, aby se člověk stal Dobrým andělem. O svůj příběh se s námi podělil v dopise pan Libor z Třebíče. Děkujeme za možnost jej s Vámi sdílet!

Dobrý den Petře (Sýkoro),

chci Vám a Vašim spolupracovníkům poděkovat. Chci Vám poděkovat za něco, za co by mne v minulosti nikdy nenapadlo poděkovat. Za to, že mohu být jedním z tisíců Dobrých andělů. Za to, že mohu přispívat každý měsíc někomu, kdo to potřebuje, a kdo můj příspěvek díky Vám a Vašim kolegům také celý dostane. Je to jedna z věcí v životě, za kterou si mohu sám sebe vážit.

Náš příběh začal těsně před Vánocemi roku 2012. Naší, tehdy osmnáctiměsíční dceři Elle, byl diagnostikován hepatoblastom (zhoubný nádor na játrech). Konec roku jsme již „slavili“ v Motole na dětské onkologii s první dávkou chemoterapie. Psát o životě naruby asi nemá úplně smysl, protože těch příběhů jsou dnes už bohužel tisíce a jsou si dost podobné. Liší se hlavně průběhem léčby – od té nejméně komplikované, až po tu se špatným koncem. V Motole na dětské onkologii zažijete ty příběhy všechny. Naše malá bojovnice se rozhodla se svou nemocí poprat naplno a já jí celou dobu věřil, že to zvládne. A ona to zvládla. Nebylo to bez komplikací. Téměř pětihodinová operace a následný pooperační pobyt na oddělení ARO v Motole nám neustále připomínal, že jsme tu „mrchu zhoubnou“ ještě úplně neporazili.

Minulý týden jsme byli s Ellčou na kontrole po dvou letech od ukončení léčby. Dva roky jsou doba, která v případě naší diagnózy dává velmi vysokou naději, že se jí toto onemocnění již nikdy nevrátí. Absolutní jistotu nemáte v medicíně nikdy, ale velmi vysoká pravděpodobnost je něco, co se na onkologii vyvažuje zlatem a dá se s ní velmi dobře žít a plánovat další budoucnost. Je to něco, co Vás po těch téměř dvou a půl letech nakopne tak, že máte znovu chuť dělat vše tak, jako dřív. A to není málo. Určitě ne pro lidi, kteří si léčbou rakoviny prošli a už vůbec ne pro lidi, kteří si prošli léčbou rakoviny vlastního dítěte.

V lednu 2013 nás na oddělení navštívila paní doktorka s nabídkou podpory od nadace Dobrý anděl. Vše bylo jednoduché, srozumitelné a hlavně rychlé. Stačilo vyplnit pár údajů a podepsat. My jsme tuto možnost nevyužili, chtěli jsme to zvládnou sami, i když jsme na to sami nebyli, zejména babičky pomohly s Ellčinými brášky tak, že jsme se mohli s mojí ženou věnovat jenom Ellči. Nicméně mi Dobrý anděl natrvalo zakořenil v hlavě. Byla to jedna z mála pozitivních zpráv na samotném začátku celé léčby. A tak, když jsme v létě 2013 úspěšně ukončili akutní část léčby, splnil jsem svůj slib, který jsem si v lednu 2013 v Motole dal. Stal jsem se Dobrým andělem. Jsem za to rád a chci Vám a Vašim kolegům ještě jednou poděkovat.

Libor J.