Tento rozhovor vyšel v časopise Reflex č. 50-51/2012, 20. prosince 2012.

text: Miloš Čermák, Reflex

foto: Nguyen Phuong Thao

Počátkem devadesátých let dostal nápad prodávat kancelářské potřeby. Vybudovali se společníkem úspěšnou firmu a před šesti lety ji dobře prodali americké nadnárodní společnosti. Nemusel by už nikdy pracovat. Ale dnes Petr Sýkora (38) zase podniká, tentokrát v oboru dobrých skutků.

Projekt Dobrý anděl se od běžných neziskovek liší. Jeho provoz zafinancoval Petr Sýkora se svým společníkem Janem Černým, s nímž založili v roce 1993 firmu Papirius. V roce 2006 ji prodali americkému gigantu Office Depot. Suma nebyla zveřejněna, ale psalo se o řádově stovkách miliónů korun

Mělo by to stačit na pět let. Ani koruna od dárců se neztratí někde „cestou“, všechny peníze dostanou ti, kteří je potřebují. V případě Dobrého anděla jsou to rodiny, jež se ocitly v tísnivé situaci, protože někdo v nich onemocněl rakovinou.

Petr Sýkora byl projekt představit v redakci Reflexu. Já se omluvil, asi jsem byl objednaný k holiči nebo jsem měl naplánovaný zápas ve squashi, prostě něco mnohem důležitějšího než nějaké řeči o charitě. Na dobročinnost přispívám, ale rozhodně nemám čas se o tom s nikým vybavovat. Jestli mi tedy rozumíte.

Mé kolegy ovšem setkání s Petrem Sýkorou zasáhlo. Ostřílené žurnalisty obvykle srdceryvné příběhy prodavačů dobročinnosti nevykolejí. Ale na pohled nenápadnému třicátníkovi, který vydělal spousty peněz a rozhodl se následující roky svého života „konat dobro“, se to zjevně povedlo.

„Musíme s ním mít rozhovor!“ řekl mi jeden z kolegů. „Tak ho udělej!“ navrhl jsem mu. Odpověděl upřímně. „To bych nerad. Uvádí mě do rozpaků, že je ten člověk o tolik lepší než já. To chce někoho opravdu cynického a bezohledného,“ řekl. Pohlédl na mě pln naděje.

Vzal jsem telefon a domluvili jsme si s Petrem Sýkorou schůzku.

Dobrý anděl pomáhá rodinám, v nichž někdo onemocněl rakovinou. Proč zrovna tahle nemoc? Máte s ní osobní nebo blízkou zkušenost?

Naštěstí ne, v naší rodině měl rakovinu jen můj dědeček. Ale to jsem byl malej. Když se rakovina v rodině vyskytne, převrátí vám život na ruby ze dne na den. Je to boj o život. Jeden z rodičů téměř okamžitě přestává pracovat, finanční situace rodiny se prudce zhoršuje. Platíte za věci, za které jste dříve neplatili. Převzali jsme ten koncept ze Slovenska, byť tam dnes Dobrý anděl pomáhá i rodinám s jinými nemocemi, například Downovým syndromem nebo dětskou mozkovou obrnou.

 

Zmínil jste, že jste se bál, jak vás kontakt s rakovinou poznamená. Stalo se to? Pozorujete na sobě za poslední rok nějakou změnu?

Řekl bych, že ano. Úspěšní podnikatelé jsou velmi často velcí meritokraté. Jsou přesvědčeni o tom, že každý člověk je svého štěstí strůjcem. Když jsem já úspěšnej, tak můžeš i ty. A jestli nejsi, tak je to tvoje chyba. Tohle uvažování v byznysové komunitě silně cítím.

 

A není to pravda?

Do určité míry. Je to názor, se kterým jsem se i já dlouho identifikoval. Dnes si i díky Dobrému andělu jsem jist, že to není stoprocentně pravda. Ano, jasně že každý ovlivňujeme svůj život, a to zatraceně hodně. Ale zároveň platí, že startovní čára, z níž údajně všichni startujeme, je zcela nestejná. A každému může vstoupit do života událost, která mu ho obrátí vzhůru nohama.

 

Asi takových příběhů máte teď dlouhý seznam.

Ano, teď nedávno nám do Dobrého anděla přišel příběh kloučka, jenž byl na banální operaci mandlí. Ta se nepodařila, museli ho resuscitovat, od té doby je v kómatu. Rodiče si ho vzali domů a mají tam v podstatě jednotku intenzívní péče. Jejich život se naprosto převrátil. A já si to dokážu představit, protože jeden z našich kluků byl nedávno na stejné operaci. Dívám se teď zkrátka na svět kolem sebe s mnohem větší pokorou.

 

Nebojíte se, že vás ty příběhy neštěstí a bolesti změní příliš?

Stanovil jsem si určitou psychologickou obranu, která mimo jiné spočívá v tom, že si snažím držet určitý odstup. A že čas strávený v Dobrém andělu neustále vyvažuji časem, jejž strávím doma s kluky a se ženou Jindrou. Nerad bych se dostal do situace, kdy budu bláhově zachraňovat svět, a přitom zjistím, že jsem zapomněl na svoje blízké. To ne. Ale to víte … někdy vás to přemůže. Minulý týden jsem tu byl sám, když přišel nový příběh. A to jsem už nevydržel, rozbrečel se a slzy mi úplně tekly na klávesnici. My chlapi obecně moc nebrečíme, spíš ty slzy zamáčkneme. Ale někdy to nejde.

 

Máte konání dobrých skutků nějak filozoficky podložené? Věříte v Boha? Když to řeknu primitivně, děláte to proto, abyste se dostal do nebe?

Věřím v nějakého „Boha“, i když bych asi nepoužil slovo Bůh. Nejbližší je mi asi indická filozofie véd, z níž se původně vyvinula většina tamních náboženství. S Jindrou jsme ji byli několikrát studovat v Indii, i literaturu mám celkem podrobně načtenou. Asi podrobněji než křesťanství. No a tam se pracuje se zákonem karmy či, lépe řečeno, se zákonem příčiny a následků. A já věřím na to, že se člověk má chovat tak, aby byl připraven nést důsledky svých činů. Dobrých i špatných. Věřím na to i v té tak trochu zištné rovině. Že když budu sám něco potřebovat, tak pomoc přijde.

 

Jak své kamarády přesvědčujete, že by se měli stát dárci?

Nepřesvědčuju je. Myslím si, že by k tomu měl přijít každý sám. Ale když na to přijde řeč, tak řeknu asi tolik: Podívej se, budu moc rád, když se Dobrým andělem staneš. Nechtěl bych, abys kvůli tomu přišel o něco, co máš rád. Aby to byla částka, která ti bude chybět. Není podstatná její výše. Podstatné je to, že jakákoliv částka někomu pomůže. A ty se dozvíš komu a jak. Ani koruna nepůjde na nic jiného.

 

Kolik dárců máte?

Tento měsíc to snad bude pět tisíc.

 

Kolik dávají?

Dary mají ohromný rozptyl. Průměr je dnes 337 korun. Rodiny dostávají přibližně 4000 měsíčně. Občas je dárcem firma, ale v naprosté většině jednotlivci.

 

Spíš bohatší lidé?

Těžko definovat, kdo je bohatý. Ale většinu rozhodně netvoří lidé s nějak nadprůměrnými příjmy. Často se stává, že když rodina své problémy překoná a dítě nebo rodič se uzdraví, tak se sami stanou Dobrým andělem. A pomáhají někomu dalšímu. Vlastně se to stává, i když to dopadne špatně. Teď se zrovna jedna taková paní stala Dobrým andělem.

 

Co berete jako největší úspěch?

Že snad měníme postoj lidí k charitě. Vracíme jim důvěru, již dřív nezískali nebo z nějakých důvodů ztratili. Beru za naprosto zásadní to, že všechny vybrané peníze jdou rodinám.

Zdroj: Reflex.cz